Moonstone - A Hard Days Knight

Pamatuju si, jak jsme v práci jednou řešili, která stará hra nás nejvíc odrovnala — a jeden kolega bez váhání řekl Moonstone. Druhý přikývl. Já jsem byl jediný v místnosti, kdo netušil, o čem mluví. To se muselo napravit.

Moonstone: A Hard Day's Knight z roku 1992 je od Mindscape žánrově trochu neuchopitelná záležitost. Nálepka RPG sedí jen napůl — je to spíš tahová strategie na mapě středověkého fantasy světa, která se každou chvíli přepne do přímé akce. Čtyři rytíři soupeří o kousky lunárního kamene, cestují po krajině plné příšer, druidů a pasti na neopatrné. Cíl je prostý: posbírat fragmenty a přežít víc než soupeři.

Právě ta akce je důvod, proč si hru lidé pamatují. Souboje jsou brutální, přímočaré a uspokojivě krvavé — v roce 1992 tohle nebylo samozřejmostí. Rotace paží, useknuté končetiny, tryskající krev. Grafika to zvládala s překvapivou ochotou. Každý střet se cítil jako sázka o život, protože smrt je okamžitá a trvalá. Žádné načítání uložené pozice, žádná druhá šance — rytíř padne a padl. Strategická vrstva na mapě k tomu přidává rozhodování o riziku: kudy jet, koho vyzvat, kdy se raději vyhnout. Hra vás nutí přemýšlet, a pak vás za přemýšlení potrestá náhodou.

Co Moonstone odlišovalo od dobové konkurence, byl multiplayer pro více hráčů u jednoho počítače. Najednou to přestalo být solitérní trápení a stalo se z toho záležitost pro celý pokoj. To dobře zestárlo. Co zestárlo hůř, je ovládání v soubojích — chce si zvyknout, a první hodina je spíš zmatená než zábavná. Obtížnost je nekompromisní způsobem, který byl v devadesátkách normou, ale dnes může odradit.

Dnes Moonstone sedne těm, kdo mají rádi hry s jedním pokusem, kde každé rozhodnutí nese váhu. Tahle hra není nostalgická hračka — je skutečně náročná a má drápy. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete bez větší námahy, a pokud seženete živého soupeře vedle sebe, za hodinu budete vědět, proč si ji lidi pamatují třicet let.