Heimdall 2 - Into the Hall of Worlds

Rok 1994, Sound Blaster chrlí nordické motivy a na monitoru se kreslí svět, který tehdy vypadal jako malovaný. Heimdall 2 mě dostal dřív, než jsem stihl načíst první lokaci.

Jde o akční RPG z britského studia 8th Day zasazené do severské mytologie. Hrajete za Heimdalla, strážce Bifröstu, který se probíjí světy plnými nepřátel, hádanek a předmětů. Nejde o žádné hutné dungeon-lezení v tabulkách — hra má blíž k akci s RPG prvky, kde inventář a statistiky hrají roli, ale nezdržují vás od pohybu.

Ovládání je izometrické, pohyb přímočarý a souboje v reálném čase. Na svou dobu to fungovalo slušně, dnes si musíte zvyknout na klikání a na to, že hra vám nedrží ruku. Hádanky jsou místy skutečně vynalézavé, jindy zas frustrující způsobem, který dobová adventurní logika považovala za standard. Inventář se plní rychle a orientace v něm vyžaduje trpělivost — to je asi největší trn, který zůstal.

Ale grafika. To je důvod, proč si tu hru pamatuju přes třicet let. 8th Day se tehdy rozhodli kreslit každou scénu s péčí, která u herního studia té velikosti nebyla samozřejmostí. Pozadí jsou plná detailů, každý svět má vlastní vizuální jazyk, paletu i atmosféru. Na 486 to vypadalo živě — a kupodivu to drží i dnes, protože dobrá kresba nestárne tak krutě jako polygony. Hudba a zvuky atmosféru nesou dál, i když orchestr to pochopitelně nebyl.

Heimdall 2 dnes sedne hlavně těm, kdo mají trpělivost na pomalejší tempo a zájem o éru, kdy se vývojáři předháněli ve vizuálním řemesle spíš než v herních systémech. Není to RPG, které vás zavalí hloubkou — je to procházka pečlivě nakresleným světem s trochou soubojů a hádanek navíc. V prohlížeči přes DOSBox to rozjedete bez problémů a těch prvních pět minut, kdy se otevře první lokace, stojí za to i jen proto, abyste viděli, co tehdy někdo dokázal udělat s několika sty pixely.