DND

Chceš si hrát na kouzelníka, který trhá draky, ale záleží ti i na tom, aby se hra vejšla do sedmdesáti kilobajtů? Pak tady máš přesně to, co potřebuješ — a zároveň něco, co tě časem dost rozčílí.

DND je textový dungeon crawler bez grafiky, který simuluje tabletop hraní — řešíš si postavu, zbraň, kousky, zdraví a točíš se v tmě, kde nevidíš nic než řádky textu a své собственné představivosti. Hra tě pošle do jeskyní, kde se potýkáš s nestvůrami, sbíráš poklady a snažíš se přežít. Není tu mapa, není tu obrázek draka — jen zprávy typu "najedou tě tři goblinové" a ty se rozhodneš, jestli zaútočíš nebo poběžeš.

Hraní je základní — cyklus se opakuje: vstoupíš do místnosti, objevíš nepřítele nebo poklad, zvolíš akci z menu a čekáš výsledek. Ovládání je jednoduché, takže se v tom neztratíš. Problém je, že se hra chová občas bizarně — potvory mě ignorovaly, potom mě zabily za dvě kola, šance na zásah není vždy jasná a výměna zbraní funguje jako simulátor frustrace. Není tu žádný balancovaný level design — pokud máš tu špatnou kombinaci Health a Damage, vypadá ti postava selhána dřív, než stihneš cokoli popatřit.

V osmdesátých letech to bylo zajímavé alespoň jako první pokusch o počítačové Dungeons & Dragons. Dnes to vypadá jako cvičená soutěžení AI, která se rozhodla simulovat tabletop bez toho, aby si přečetla pravidla pořádně. Hra má atmosféru, to jo — styl "všechno si musíš představit" měl kouzlo — ale hraní se brzy stane stereotypním střelením do tmy.

Zkus si ji zahrát, pokud chceš cítit, jak vypadalo RPG v PC Quiku, nebo když tě láká minimalismus bez estetiky. Najdeš si ji snadno v prohlížeči. Ale nečekej, že tě bude držet dlouho — po chvíli pochopíš, proč tabulková hra se stolu nikdy nevznikla z fejzbukové příšery, ale právě naopak.