Rok 1985. Zatímco ostatní RPG řešily, kdo je tentokrát hlavní padouch a jak ho zabít, Richard Garriott přišel s otázkou, která mě jako kluka pořádně zamotala hlavu: co kdybys ty sám byl problémem? Ultima IV neměla finálního bosse. Měla tě.

Quest of the Avatar je čtvrté pokračování série Ultima od Origin Systems a zároveň bod, kde série dospěla. Cíl hry není porazit zlo — je to stát se Avatarem, duchovním vzorem pro obyvatele Britanie. K tomu je potřeba ovládnout osm ctností: poctivost, soucit, statečnost, spravedlnost, čest, oběť, duchovnost a pokora. Každá ctnost odpovídá třídě postavy, městu, dungeonu i části závěrečné hádanky. Je to propracovaná soustava, na rok 1985 skoro neuvěřitelně ambiciózní.
Hraje se v kombinaci pohledu shora při putování světem a first-person perspektivy v dungeonech — dobový standard, který funoval. Soubojový systém je tahový a na svou dobu solidní, i když dnes ho asi nikdo nepochválí pro hloubku. Co hru drží pohromadě, je průzkum a logika: hra sleduje tvé činy, ne jen statistiky. Pokud v obchodě ukradneš zboží nebo zaútočíš na neutrální příšeru, ctnosti ti klesají. Tohle byl v roce 1985 malý zázrak game designu.

Ultima IV je také hra, kde si pamatatuji, jak jsem poprvé pocítil, že RPG může mít skutečný morální rámec. Ne ten papírový — chaotic evil, lawful good — ale něco, co se projevovalo v tom, jak jsem se ve hře choval. Zároveň budu upřímný: technická stránka zestárla tvrde. Rozhraní je strohé, orientace na mapě bez návodu zdlouhavá, a diskový přístup na dobovém hardware byl martyrium. Dnes si ji spustíte v emulátoru nebo prohlížeči a tohle odpadá, ale mentální model hry stále vyžaduje trpělivost a zápisník vedle klávesnice.

Ultima IV sedne komukoli, kdo chce vidět, kde se zrodily moderní RPG s morálními volbami — od Baldur's Gate přes Planescape až po dnešní tituly. Není to muzejní exponát za sklem, pořád se dá hrát a pořád má co říct. Začít sérií právě čtyřkou je navíc rozumné rozhodnutí: první tři díly jsou historicky zajímavé, ale hratelnostně krutější. Tady Garriott konečně věděl, co dělá. A většinou to dělal dobře.