Rok 1990, mám dvanáct let a tahám z knihovny manuály od her, které jsem nikdy neviděl, jen abych četl popisky. Dark Designs I: Grelminar's Staff byl přesně ten typ titulu, který v té době existoval spíš na papíře než ve skutečném povědomí hráčů — vydaný Softdiskem na diskete, tiše, bez fanfár.

Jde o dungeon crawler z pohledu první osoby s party čtyř postav, ideově příbuzný sérii Wizardry. Základ příběhu je tak ošuntělý, jak by si člověk od roku 1990 dokázal představit: někde se otevřel zlý portál, odněkud leze zlo, svět potřebuje zachránit. Nikdo nečekal Tolkiena, to je fér. Žánr takhle fungoval — příběh byl jen záminka, skutečná náplň se odehrávala v kobkách.
Hratelnost stojí na klasickém základu: pohyb po čtvercové mřížce, náhodné souboje, správa party, vybavení a levely. Pokud znáte Wizardry nebo jeho tehdy hojné klony, budete se orientovat okamžitě. Dark Designs nenabízí žádné zásadní překvapení v mechanikách — je to solidní, přímočará práce. Rozhraní je strohé i na tehdejší poměry, grafika minimalistická. CGA či EGA paleta, žádný přepych. Hra od vás nechce nic kromě trpělivosti a ochoty vést si mentální nebo papírové poznámky o mapě.

Tenhle titul dnes nikdo nezmiňuje v žebříčcích a není to náhoda. Dark Designs byl kompetentní produkt, ne průlom. Softdisk v té době vydával hry jako na běžícím pásu — byli to ostatně i vydavatelé raných her Johna Romera a Toma Halla před id Software. Dark Designs I působí jako poctivá řemeslná práce, která nezanechala stopu ne proto, že by byla špatná, ale proto, že ve stejné době existovalo příliš mnoho podobně solidních her. Dnes zestárla přesně tak, jak by člověk čekal — grafika nikoho nepřekvapí, ovládání vyžaduje adaptaci, ale základní smyčka průzkum-souboj-levelování funguje stále.

Komu to dnes sedne? Těm, kdo mají rádi dungeony v jejich nejsurovější podobě, bez moderního komfortu automapování nebo barevného tutoriálu. Je to archeologický zážitek spíš než herní objev, ale v prohlížeči ho dohrát lze — a pokud máte rádi Wizardry I nebo starší SSI tituly, Dark Designs vás neurazí. Jen nečekejte, že vám po dohrání zbyde cokoliv, o čem byste vyprávěli u piva.