Titus the Fox - To Marrakech and Back

Rok 1992, po škole, polotmavý pokoj a Sound Blaster chrlí melodii, která se mi zaryje do hlavy na příštích třicet let. Titus the Fox nebyla hra, co by vás ohromila technikou — ale ta oranžová liška na obrazovce měla něco, co vás u monitoru udrželo celé odpoledne.

Titus Interactive vydal tuhle plošinovku původně na Amize a Atari ST, verze pro DOS přišla vzápětí. Hrajete za lišáka Tituse, který se vydává do Marrákeše zachránit svoji přítelkyni. Zápletka je přesně tak tenká, jak to zní — ale plošinovky roku 1992 záchranné mise nepotřebovaly příliš vysvětlovat. Stačilo vědět, kde je start a kde konec.

Herní mechanika stojí na jednom jednoduchém nápadu: nemůžete přímo útočit, ale můžete zvedat předměty a házet je po nepřátelích. Pytle, kameny, co se zrovna válí pod nohama. Nepřátelé — stavební dělníci s obřími kladivy, různé podivné potvory — vás rádi sejmou, pokud se moc přiblížíte bez projektilu v ruce. Je to vlastně taková puzzle složka ukrytá v akční hře: musíte myslet dopředu, co kde leží a jak to použít. Na svou dobu chytrý přístup, dnes bych řekl, že trochu neohrabaně provedený — fyzika házení je vrtkavá a občas předmět doletí přesně tam, kam jste nechtěli.

Graficky hra sedí někde mezi konzolovou živostí a dobovými možnostmi PC. Postavičky jsou roztomilé, animace slušné, prostředí marocky barevné — co na to říct, Titus tehdy uměl vymáčknout z EGA a VGA víc než leckdo jiný. Hudba je chytlavá, i když po hodině hraní začne testovat nervy. Co zestárlo nejhůř, je tuhost ovládání — skoky jsou nepřesné způsobem, který v roce 1992 byla norma, dnes je to zdroj tiché zloby. Pár pasáží vyžaduje přesnost, kterou hra hráči ne vždy vrátí.

Dnes Titus the Fox sedne hlavně těm, kdo hledají krátký výlet do doby, kdy plošinovky na PC teprve hledaly vlastní hlas — ještě kopírovaly konzole, ale pomalu si budovaly charakter. Půl hodiny v prohlížeči vám připomene, proč jsme tenkrát u těchhle her seděli se zamračeným čelem a přesto nevstali od stolu.