The Fourth Generation z roku 1996 je hra, o které jsem nikdy neslyšel od nikoho jiného. Žádný spolužák, žádné číslo Score ani Excaliburu, žádný nadšený kamarád přes modem. Prostě se objevila, existovala a zase zmizela — a to samo o sobě říká víc než jakýkoli verdikt.
Název napovídá něco sci-fi nebo strategického, snad odkaz na generace technologií, civilizací nebo konfliktů. DOS platforma a rok vydání řadí hru do doby, kdy se na PC dělalo všechno — od tahových strategií přes textové adventury až po akční střílečky — a to v kvalitách od geniálních po zoufale amatérské. Bez uvedeného výrobce a žánru je těžké říct, kam přesně The Fourth Generation patří, a to je problém, který tahle hra nikdy pořádně nevyřešila ani za svého života.
Co se hratelnosti týče, DOS éra měla svá pravidla. Ovládání klávesnicí, minimální nároky na hardware, grafika v paletě, která se vejde do pár kilobajtů. Jestli The Fourth Generation tyhle předpoklady využila dobře nebo je jenom splňovala jako povinnou výbavu, to s jistotou neřeknu. Hry bez vydavatele a bez výraznější distribuce z téhle doby mívaly jeden společný rys — někdo si dal práci, aby vůbec vznikly, ale ne vždy stejnou práci s tím, aby se dobře hrály.
Pamatovat si dnes The Fourth Generation je výsada opravdových sběratelů DOSové periferie. Nejde o zapomenuté klasiky jako Dune II nebo Syndicate, které sice taky zmizely ze středu pozornosti, ale zanechaly stopu. Tohle je jiná kategorie — hra, která existuje hlavně jako položka v databázi, jako spustitelný soubor v archivu, jako doklad toho, že v polovině devadesátek se na PC vydávalo doslova cokoliv. A to má svou vlastní hodnotu, byť trochu melancholickou.
Dnes si ji zahrát v prohlížeči přes emulaci DOSBoxu dává smysl jedinému typu hráče — tomu, kdo systematicky prochází slepá místa dějin PC gamingu a nevadí mu, že na konci může čekat prázdná místnost. Nostalgie tady nefunguje, protože skoro nikdo tu hru tehdy nehrál. Místo ní funguje čistá zvědavost. Jestli ji máš, dvacet minut strávených s The Fourth Generation ti ukáže aspoň to, co tehdy bylo možné postavit bez zázemí, bez budgetu a bez jistoty, že to někdo vůbec spustí.