Star Wars - The Arcade Game

Vzpomínám si, jak jsem někdy kolem roku 1992 poprvé spustil tenhle port na tatínkově počítači s CGA monitorem a říkal si: to přece nemůže být ono. Arkádový automat jsem tehdy viděl jen na fotkách v časopisech, ale i tak mi bylo jasné, že přechod z vektorového kabinetu na DOSový PC byl dost tvrdé přistání.

Star Wars: The Arcade Game od Atari pochází původně z roku 1983 — coby arkádový automat byl průlomový. DOS port přišel o pět let později a pokouší se přenést tutéž myšlenku: vletíte do kokpitu X-Wingu, a úkolem je zničit Hvězdu smrti. Celé to stojí na scénách přímo z prvního filmu — střety s TIE Fightery ve vesmíru, útok na povrch Hvězdy smrti a závěrečný průlet výfukovým tunelem. Žádná vyprávěcí nadstavba, žádné menu plné možností. Prostě jedete a střílíte.

Hratelnost je rozdělená do tří fází, které se opakují v narůstající obtížnosti. Ovládání myší ani joystickem hra nijak zvlášť nevítá — klávesnice je základ, a i na ní to chce chvilku, než přijdete na rytmus. Střelba na TIE Fightery je uspokojivá, průlet tunelem má i dnes solidní drive. Největší problém DOSové verze je grafika: bez vektorového hardwaru z automatu zbývá jen vybledlá nápodoba, která na CGA vypadá jako tečkovaná halucinace a na EGA je sotva snesitelná. Zvuk ze Speaker nebo básického Sound Blasteru zase nijak nepomáhá. Hru to nerozbíjí, ale romantiku automatu nenajdete.

Přesto tu něco je. Arkádový automat z roku 1983 byl ve své době technicky mimořádný — vektorová 3D grafika v reálném čase, hlasy z filmu, precizní kabinet ve tvaru kokpitu. Port na DOS z roku 1988 je spíš dokladem doby, kdy se portovalo cokoli na cokoli, protože licence to dovolovala. Jako historický artefakt je zajímavý. Jako zábavní software má kratší trvanlivost než filmový popcorn.

Dnes si tenhle port zahrajete hlavně ze zvědavosti nebo z nostalgie po arkádovém originálu. Pokud vám je přes čtyřicet a pamatujete automat, DOSová verze vás spíš zklame — mozek si arcade pamatuje lépe, než skutečnost dovoluje. Pokud jste Stars Wars fanoušek s chutí zkusit, kde herní série začínala, má to svou hodnotu právě v té syrovosti. Jsou to tři minuty zábavy, pak dalších deset minut dotáčení kvůli starému vysokému skóre. Což je, upřímně, přesně ta smyčka, pro kterou arkády existovaly.