Třída lodě Elfský prám, nosnost čtyři tuny — takový byl můj počáteční inventář, když jsem se v roce 1992 vrhul do Spelljammeru a zjistil, že jsem právě koukal na jednu z nejpříznivějších strategických RPG her, které se kdy podařilo do MS-DOSu nacpat. Ne, nepamatuju si prvního spuštění, ale pamatuju si rozhodnutí přejet mapu hvězdného systému jinak, než mi hra navrhovala.

Jde o vesmírné pirátství v Dungeons & Dragons univerzu. Moje loď, posádka a zbrojní arzenál jsou jedinou věcí, kterou ovládám. Cíl je prostý: překupčit si cestu měnami a slevami, popadám slabší obchodní lodě, když se to vyplatí, a postupně se dostanu na vrchol pirátské hierarchie. Všechno se děje na mapě, která je jako šachovnice — každé políčko je místo střetu, obchodu nebo průzkumu. Hra vás nutí počítat si čas, palivo a munici stejně jako peníze.
Mechanika je jednoduchá až brutalní. Šachujete po mapě, narazíte na cizí loď, rozhodujete se: útok nebo vyjednávání. Potom přijde taktická mapa s vašimi střelci, kouzelníky a harcovníky proti nepřátelům. Nie, toto nejsou skrz naskrz animované bitvy — je to grafika v pořádku s textem a čísly. Ale právě v té jednoduchost spočívá síla. Musíte si doopravdy uvědomit, co máte a co ne. Jeden zásah znamená, že si ho vezete dál, s tím si počítáte.

Spelljammer byl dobrý svým časem, protože přinesl něco, co stratégii postrádaly — živou ekonomiku. Nebylo to jen válčení, byla to hra na rozum se zimou. Dneska by vás mohla zklamnat jeho vizuální jednoduchost a pomalá tempa, ale právě ta chví vám dává čas přemýšlet. To, co tenkrát působilo jako překážka (nevýrazná grafika), teď funguje proti vypípnutí a spěchu.

Kdo si ji zahraje dnes? Někdo, kdo nemá strach pomalého tempa a dokáže si představit střet místo animace. Kdo chce strategii, kde se opravdu počítá s každou unticí zásob a každou haléřkou v kase. Spelljammer v prohlížeči je jako nudistické koupaliště — ne pro všechny, ale pro ty správné lidi je to oddech od spěchu.