Když v polovině osmdesátek seděl nějaký mazaný programátor k počítači a myslel si „udělám RPG, ale všechno bude na mřížce a hráči si budou myslet, že hrají šachy," vznikla Wizard's Crown. Není to běžné dungeoncrawlování v pohledu první osoby — tady se koukaš na boj shora, postavy se pohybují po čtverečkované mapě a ty myslíš jako vojevůdce, ne jako rytíř v bludisku.

Jde o taktickou RPG z roku 1985, kde vedeš party postav skrz jeskyně plné netvorů a pastí. Není tu zásuvka do duelu — všechno je tah za tahem, ty se pohneš, nepřítel se pohne. Magie, lukostřelba, meč, postavení na mapě — všechno to hraje roli. Předchází to např. Wizardry, ale s větší váhou na strategii než na dungeonování bez rozmýšlení. Grafika? Jednoduché ASCII znaky a barvy. Zvuky? Pípáním z reproduktoru nevytočíš valorizaci emocí.
Hraní je pomyslné — vybíráš si činy, čekáš, co udělá soupeř. Není to o reflexech. Chyby tě bolí, nemůžeš je odsunout na „měl jsem štěstí". Každé rozhodnutí — pozice, cíl útoku, kdy vykouzlit — se počítá. Inventář funguje, magické věci jsou opravdu magické věci, ne jen čísla. Zároveň to trošku vrzá — chybí mu fluidnost moderního UI, tutoriál je v podstatě nic, a chceš-li něco vědět, čteš manuál. V roce 1985 to bylo v pořádku. Dnes? Nějaká ta kurevná pomoc by neuškodila.
Wizard's Crown je hra, která ti nedá radost z akceschopnosti, ale z toho, že ses mágem v bitevní čtverhře a vyhrál si ji v hlavě dřív, než se první kouzlo vykouzlilo. Vytlačila ji později slavnější konkurence — Ultima, Wizardry s lepším provedením. Ale kdo chce taktiku bez zbytečného honění se za pixely, najde si tu svou hru. Není to střela do mozku z grafického hlediska, ale je to mozek na papíře nakreslenej.

Dnes ji najdeš v prohlížeči či emulátor DOSu. Počítej s tím, že není to quick fix na dvacet minut — jsou to hodiny soustředění nad čtverečky. Není to klasika jako Ultima IV, ale je to koutek, který by měl poznat každý, komu záleží na genezi taktických her. A když ti dnes vadí, že všechno musí mít Tutorial Quest a perlový lesk, toto je protilék.