Power Dolls

Máš pět dívek v ocelových kombinézách a úkol, který je prostě nutné splnit. Power Dolls — takže japonské mecha, které ovládají mladé ženské pilotky v taktické strategii z pohledu shora. Dostat je živé domů je tvá povinnost, překvapení by bylo, kdybys na to kašlal.

Jde o síťovou strategii se čtverečkovým polem, kde pohybuješ jednotkami po mapě, střílíš nepřátele a sbíráš munici. Každá pilotka má své vlastnosti, svou mecha má svoje zbrojení. Před bitvou si připravíš sestavu, během bitvy čekaš na svůj tah a pak rozhodneš, kdo se kam podívá a na co střílet. Není to nic bláznivého — tachle značka her fungovaly v osmdesátkách a devadesátkách podobně všude po asijských počítačích.

Ovládání je jednoduché, protože počítač z doby, kdy Windows ještě nemohly konkurovat DOS-u, neměly na něco složitého. Klikneš, vyberou ti možnosti, stiskneš klávesou a hotovo. Grafika připomíná spíš papírový herní plán než něco, co by se chlubilo třídimenzionálností. Barvou jsou to pastelky na sivém pozadí — japonský pracovní stůl z devadesátek v přenosné formě. Hudba potichu dělá, co může, a po chvíli ji ani neslyšíš.

Power Dolls měly v Japonsku čtenáře a fanoušky, věděly, o co jde — taktika bez zbytečných vychytávek, jednotky se vybavují a posílají do práce. V České republice se hra nikdy neobjevila v žádné prodejně s tiskem na obalu v češtině. I proto na ni zapomněla úplně každá, protože se o ní nikdo nemluvil a nikdo ji nevlastnil. Nebyla to nejhezčí strategie na světě ani nejrychlejší, ale byla funkční a měla obsah na padesát hodin hraní bez nudného balastovacího příběhu.

Dnes si ji zahraješ v prohlížeči, pokud tě zajímá, jak vypadala japonská taktická strategie v Connectix DOS emulátoru. Není to zážitek, který by tě posadil na pět hodin bez přestávky, ale pokud si pamatuješ ty časy, kdy byl počítač herní stroj jen pro své věrné věřce, poznaš v ní svět, který už se nevrátí.