The Lord of the Rings Vol. I

Rok 1990, venku fouká studený vítr, já mám na stole nový výtisk Tolkiena a vedle běžící 486ku. Interplay tehdy vydal adaptaci Pána prstenů, která na mě tehdy dýchla čímsi opravdu vzácným — ne dungeon-crawlerem narychlo přelepěným elfími jmény, ale pokusem zachytit samotný tón knižní předlohy.

Hra pokrývá první část Tolkienovy ságy — cestu z Hobbitonu až zhruba po Roklinu a dál do Společenstva. Hrajete za Froda, postupně k sobě přibíráte další hobity, setkáváte se s Gandalfem, prchate před Nazgûly. Kdo knihu četl, pozná terén. Kdo nečetl, byl v roce 1990 pravděpodobně v menšině alespoň v mém okolí.

Jde o RPG s tahovými souboji a poměrně slušnou dávkou průzkumu. Interplay měl tehdy za sebou první Wasteland a cítíte to — hra zachází s hráčem jako s dospělým. Žádné vedení za ručičku, žádné šipky. Mapa Středozemě se odhaluje pomalu, dialogy mají hloubku a některé situace lze řešit víc způsoby než mečem. To na svou dobu nebylo samozřejmostí. Na druhou stranu rozhraní je typicky dobové — tedy místy krkolomné — a souboje umí být zdlouhavé způsobem, který vás naučí vážit si tlačítka rychlého uložení.

Co na hře drží dodnes, je atmosféra. Interplay se nesnažil z licence vydolovat akci za každou cenu. Chlad Staré pralesy, napětí při úniku z Hobbitonu, váha každého rozhodnutí — to všechno tam je, zabalené do čtyřbarevné EGA grafiky a hudby ze Sound Blasteru. Grafika zestárla úplně jinak než hratelnost — pochopitelně. Některé mechaniky působí dnes trochu jako práce navíc, ale jádro hry je stále funkční.

Dnes si ji zahraje hlavně ten, kdo chce vidět, jak vypadala vážná tolkienovská adaptace dřív, než přišly filmy a merchandise. Není to muzejní exponát — je to hra s vlastním názorem na předlohu. V prohlížeči ji rozjedete bez problémů a prvních pár hodin vás buď chytí, nebo ne. Jestli vás chytí, strávíte večer ve Středozemi roku 1990. Horší místa jsem znal.