Rags to Riches - The Financial Market Simulat

Bylo to někdy v půlce devadesátek, kdy jsem si poprvé uvědomil, že burzovní simulátor může být napínavější než ledajaká střílečka. Ne proto, že by blikal a hýbal se, ale proto, že ten červený sloupec portfolia byl můj červený sloupec.

Rags to Riches z roku 1993 od Interplay je přesně to, co název slibuje — simulátor finančního trhu, ve kterém začínáte s rodinným dědictvím, otevřete si vlastní kancelář a zkusíte proměnit skromný kapitál v impérium. Cíl je jednoduchý: vydělat co nejvíc v co nejkratším čase. Hra nabízí dva scénáře — jeden zasazený do doby krachu na Wall Street v roce 1929 a druhý do tehdejší současnosti. Tohle byl na svou dobu přinejmenším zajímavý nápad, protože historický scénář dával hráči kontext a vědomí, že v tom trhu jsou i pády.

Hratelnost sedí na základní logice akciového trhu — nakupujete, sledujete kurzy, prodáváte, snažíte se číst pohyby trhu dřív, než vás smetou. Ovládání bylo standardně klávesnicové s menu, jak bylo v té době zvykem, a rozhraní nepřekvapuje žádnou přívětivostí. Tabulky, čísla, sloupce. Kdo čekal živé grafy a animace, byl ve špatné dekádě. Na druhou stranu — kdo tohle v roce 1993 zapínal, věděl, do čeho jde. Simulace samotná není hluboká v dnešním slova smyslu, ale na tehdejší poměry šlo o solidní přiblížení tržní logiky bez toho, aby vás hra krmila lžičkou.

Co si na Rags to Riches pamatuji — nebo spíš co na něm dnes oceňuji se zpětným pohledem — je právě ten historický scénář. Hrát krach z roku 1929 jako hráč, který ví, co přijde, ale musí se s tím vyrovnat v reálném čase simulace, to mělo svou atmosféru. Nebo jste mohli ignorovat historii a přijít o všechno stejně, jen s jiným pocitem. Jako vzdělávací pomůcka to mělo smysl. Jako čistá zábava — to bylo selektivnější publikum.

Dnes Rags to Riches sedne hlavně nostalgikům a těm, kdo mají zájem o historii herních simulátorů. Jde o snapshot doby, kdy Interplay ještě zkoušel různé žánry a nebál se sáhnout po tématu, které většina vývojářů ignorovala. V prohlížeči přes DOSBox emulaci to zvládnete bez instalace a bez bolesti — a za půl hodiny budete mít jasno, jestli vás tahle forma zábavy osloví, nebo zda přepnete na něco, kde se alespoň střílí.