Silly Master Blaster

Hloupost jako zbraň. Silly Master Blaster z roku 1985 je přesně takový titul, jaký by vznikl, kdyby si autor říkal, že název je nejdůležitější část hry. Grafika? Minimalistická. Zvuk? Prostý. Obsah? Zvláštní směs střílečky a něčeho, co málo kdo dnes pochopí bez návodu.

Jde o jednoduchý shoot-em-up, kde střílíš zleva doprava a snaží se nic tě moc nezabít. Celá věc vypadá, jako kdyby ji někdo napsal na počítačích toho období, kdy si programátoři mysleli, že důmyslnost je v názvu a zvukových efektech. Ovládání je přímočaré — kurzor, střelba, přežití. Žádné geniální kousky, žádné překvapení. Prostě blesk a mrtvola.

Co tě v tom čeká? Levný zábavný čas, který traje tak dlouho, jak dlouho vydržíš klikat na klávesnici. Levelů tu není mnoho, obtížnost roste jako schodiště do nekonečna. Grafika je taková, jaká měla být v polovině osmdesátek — pixely, které nejsou ani pěkné, ani ošklivé, jen nudné. Zvukový doprovod? Pípání jako u budíku, který se spletl s počítačem.

Dnes si to zahraješ jako kuriozitu. Není to herkules, který by stál za obrovský čas, ale je to řemeslo. Tyhle jednoduché tituly se hrály když jste se nudili u počítače a nechtěli jste dumat. Hru si vezmeš do emulátoru, zahraješ si deset minut a víš, co to je. Nic víc, nic míň.

Pokud máš trpělivost s retro záležitostmi a rád si zkusíš sviť z doby, kdy počítač a hra znamenaly totéž co dnes webová hra na mobilu, je tady prostor. Není to klasika jako Dangerous Dave či Commander Keen, ale funkční brnkačka. Snadný případ na dlouhý zimní večer.