Pamatuju si, jak jsem v osmaosmdesátém seděl u kamaráda a sledoval, jak na monitoru mizí řádky textu poté, co napsal GO NORTH. Žádný obrázek, žádný zvuk — jen písmena na černé obrazovce a přesto jsme tam seděli oba jako přikovaní. The Guild of Thieves od Rainbirdu přesně tahle seděl.

Je to textová adventura z roku 1987 z dílny Magnetic Scrolls, jednoho z těch studií, která tehdy brala žánr vážně. Hrajete za zloděje — nováčka v cechu — a vaším úkolem je prokázat schopnosti tam, kde se to prokazuje nejlépe: krádežemi. Svět je zasazen do anglického venkovského prostředí s hradem, krčmou, přístavem i lesy. Nic futuristického, nic fantasy ve velkém. Prostě Anglie, ve které byste se radši nechtěli setkat s místním strážníkem.
Ovládání je klasické textové rozhraní — parser. Píšete příkazy jako TAKE COIN nebo OPEN DOOR a hra reaguje. Magnetic Scrolls měli parser nadprůměrně chytrý na svou dobu, rozuměl složitějším větám a netrestal vás hloupými chybovými hláškami tak často jako konkurence. Přesto platí staré pravidlo: zaseknout se na logice jednoho předmětu a ztratit hodinu bylo v roce 1987 zcela normální a je normální i dnes. Některé hádanky jsou fér, jiné jsou v té kategorii, kde bez návodu prostě neodejdete se zdravým rozumem.

Co dělalo tuhle hru výjimečnou tehdy a co na ní oceníte i teď, jsou popisy. Každá lokace, každý předmět — to není jen funkční text, je tam atmosféra. Autoři psali pečlivě a bylo to znát. Bez jediného obrázku jste cítili vlhko sklepa nebo vítr u přístavu. Na DOSovské verzi nebyla grafika vůbec, na jiných platformách ano — ale textová duše hry stojí pevně sama o sobě.

Dnes je to zážitek pro trpělivého hráče, který má rád archeologický přístup k hraní. Pokud vás textové adventury nezajímají jako žánr nebo vám vadí, že hra nedrží ruku, The Guild of Thieves vás nezajme. Ale pokud chcete vidět, jak se psaly interaktivní světy v době, kdy každý bajt byl drahý a slovo muselo nést váhu — tohle je dobrý příklad. Zahrajte si ji v prohlížeči, mějte vedle otevřený notes a nepohrdejte nápovědou. Cech zloděje nečeká na sentimentalisty.