The Catacombs of Nemon

Když se v průběhu osmdesátek objevila nová hra na DOS, nikdo pořádně nevěděl, co čekat. The Catacombs of Nemon patří k těm kusům, kde si nejsi jistý, jestli jde o dungeon crawler, adventure, nebo něco mezi tím. Ale že to vychází ze starých dob, to cítíš hned.

Jdeš se prodírat podzemím, hledáš poklad, zbraně, kouzelné předměty. Narazíš na nepřátele, musíš si poradit s bludištěm, rozluštit pár věcí. Jednoduché téma, které v osmdesátkách fungovalo. Vzhled sice odpovídá tomu, co měly první PC hry — jednobarevné znaky na černém pozadí, minimální grafika — ale právě v tom je jejich kouzlo. Fantazii si dokreslíš sám.

Hraní je klikání a zadávání příkazů. Nejsi na to zvyklý, pokud jsi vyrostl na grafických ikonách a myši. Tady zadáváš, co chceš dělat, hra ti řekne, co se stalo. Tempo není zběsilé, spíš opatrné. Sbíráš věci, orientuješ se v mapě, zjišťuješ, jak se chovat k předmětům a protivníkům. Některé puzzle jsou logické, některé spíš náhodné. Není to zvlášť hladké, ale do toho starého PC adventurou se dostaneš.

Catacombs of Nemon si dnes pamatuješ jako jednu z těch her, která byla součástí experimentů v prvních letech IBM-kompatibilů. Nebyla to hvězda typu Ultima nebo Wizardry, ale dělala svou práci. Zestárla hrozně — bez tutoriálu, bez grafiky, bez jasných pokynů — ale když si na ni sednout s trpělivostí, vidíš, co v ní tvůrci viděli. Její hodnota je spíš historická než zábavní.

Dnes si ji zahraješ v emulátoru spíš jako kuriozitu, pokud tě zajímá, co všechno se v osmdesátkách zkoušelo. Není to ani krásné, ani zvlášť pohodlné, ale pokud máš čas a chutě na trochu experimentů ze zlaté éry počítačů, Nemonovy katakomby ti to neskryjí. Hratelná, jen ne inspirující.