WCW Nitro

Devadesátky byly zlatým věkem wrestlingu a já jsem u toho byl. Pondělní večery, WCW Monday Nitro na satelitu, Hulk Hogan coby záporák v černé košili — a hned jak bylo po vysílání, chtěl jste si ty chvaty rozdat sami. PC hry na to reagovaly rychle, někdy až příliš rychle.

WCW Nitro z roku 1998 od Inland Productions je bijatyka na motivy stejnojmenné show World Championship Wrestling. Dostanete do rukou roster tehdejších hvězd — jména jako Sting, Goldberg nebo Hogan patřila tehdy k naprostému vrcholu popularity wrestlingu vůbec. Hra se snaží přenést atmosféru arény do DOSu, kompletně s publikem, ryngem a typicky přehnanou show kolem zápasů.

Jenže tady přichází studená sprcha. Ovládání je těžkopádné způsobem, který se špatně popisuje, ale okamžitě poznáte. Chvaty se provedou kombinacemi, které reagují se zpožděním a nejistotou, takže hodně akcí vypadá spíš jako nehoda než záměr. Počítačový soupeř vás umí frustrat ne proto, že by byl chytrý, ale protože systém samotný je nevyzpytatelný. Je to typ hry, kde vítězíte méně díky dovednosti a více díky tomu, že jste přišel na to, co počítač toleruje.

Co si pamatuju nejvíc, je zvuk. Sound Blaster chrlit komentář a efekty z ryngu — a na chvíli to stačilo. Člověk byl dvanáct, na monitoru běžel Goldberg a to samo o sobě mělo cenu. Dnes ta kouzla nepomáhají. Grafika je tehdy průměrná, dnes skřípavě roztřesená, a bez nostalgické vazby na konkrétní zápasníky vám hra nedá důvod pokračovat po prvním zápase. Tohle je přesně ten typ titulu, který vznikl proto, aby byl na pultu ve stejnou chvíli jako produktová vlna — ne aby vydržel.

Komu dnes WCW Nitro sedne? Skoro výhradně těm, kdo ve druhé polovině devadesátek sledovali Monday Night Wars a mají k těm jménům osobní vazbu. Jako dobová kapsula má jistou hodnotu — připomene vám, jak vypadal wrestling v době, kdy byl skutečně mainstreamový a WCW hnala WWE do kouta. Jako hra samotná je to spíš dokument doby než zábava. V prohlížeči ji zvládnete odehrát za půl hodiny a přesně tolik vám toho stačí.