Tumler

Když se na obrazovce objeví barevný háček a začne se hádat s náhodně rozházenými překážkami, víš, že jsi v sedmdesátých či osmdesátých letech počítačové historie a že se něco divného chystá. Tumler je jedna z těch her, které si nikdo nepamatuje, přitom by si ji měl. ZX Spectrum měl těch grafických skřeků na svědomí celou řadu, ale tenhle titul se drží mezi těmi zábavnějšími.

Jde o logickou puzzle s prvky akce. Tvůj postava musí projít bludištěm plným překážek a sbírat věci — klasika osmidesátek, nic revoluční. Cíl je prostý: dostat se na konec levelu a nebýt mrtvý. Levelů je několik, každý trochu složitější, každý chce, aby sis pamatoval, jak se hýbat bez paniky.

Ovládání je jednoduchý — pohyb a akce, nic софistikovaného. Na Spectrumu se to nikdy moc složité nedělalo, a Tumler se tímto pravidlem řídí. Problém je, že hra není učesaná — chvíli běžíš normálně, chvíli se cítíš, jakoby ti něco brzdilo. Kolize s překážkami jsou místy nejisté, což nepatří mezi zábavu, spíš mezi frustraci. Tempo hry se ti některou chvíli podmaní, někdy ti ujede.

Na Spectrumu se toto počítalo mezi průměr — ne tragédie, ne senzace. Hra má svůj nádech, drobné detaily v grafice (pokud si je při blikání všimneš), ale nevysloveně ti neukazuje, proč bys měl pokračovat. To, že se jmenuje Tumler, ti o obsahu nepoví nic — hra má v sobě určitý design smutku osmidesátkového britského herního průmyslu.

Má své místo v archivu jako svědectví své doby. Není to hra, kterou by sis koupil za peníze, ale zahrát si ji online nebo v emulátoru? Proč ne. Najdeš si tu zmíněný balík vzpomínek na jednoduché ovládání, barevné výbuchy a pocit, že počítač ti jen tak tak dovoluje hrát. To stojí za pár minut.