Boulder Dash VI

Padají kameny, padají diamanty, padá i tvoje trpělivost. Boulder Dash VI na Spectru je ten typ hry, který si vezmeš, protože má v názvu číslo a myslíš si, že víš, co tě čeká. Mýlíš se. Není to už taková sranda jako původní díly.

Jde o klasický puzzle-action hybrid: jsi v podzemní jámě plné balvanů a drahokamů, které padají shora dolů, a ty se snažíš sbírat diamanty bez toho, aby tě rozdrtily nebo aby tě dostihli nepřátelé. Ovládáš postavu, která se pohybuje čtyřmi směry, a musíš plánovat cestu tak, aby padající prvky neskončily na tvé hlavě. Každá úroveň má podmínku — něco sbírat, někam se dostat, něco zničit.

Na Spectru to ale znamená vcelku horší grafiku a zvuky než na počítačích třídy C64. Sprite jsou malé, paleta je chudá, a animace se zajíždí. Ovládání funguje, ale odhad toho, kam přesně padne kámen, není přesný; hraju proti zpoždění, ne proti hře. Úrovně jsou přizpůsobené kapacitě stroje — menší, méně složité, někdy přímo nudné. Obtížnost skáče chaoticky: jednu prochází každý, pak přijde horší a dlouho se v ní uvízneš.

Proč to všechno zmíňuji? Protože Boulder Dash VI není příslušenství k legendě. Je to spíš pokus, jak dostat osmdesátkovou klasiku na hardware, na který ani neměla vznik. Spectrum má své tituly, ale Boulder Dash není jeho silná stránka.

Hrát si ji dnes v prohlížeči má smysl jedině když tě zajímá, jak se původní série nechala přizpůsobit domácím počítačům. Jako zábava to není — příliš pomalé, moc nudné, málo intuitivní. Raději se vrátím k přesném, čistému designu originálů. Boulder Dash VI je důkaz, že někdy je titul bez výrazného důvodu jen číslo navíc.