Strip Game

Když se začátkem osmdesátek objevila na Spectrumu hra, která měla v názvu slovo "strip", věděl jsi přesně, co tě čeká — a přitom jsi netušil vůbec nic. Strip Game je totiž hazardní kartám podobná hra, kde se svlékáš proto, že prohráváš, ne protože by to někoho bavilo.

Jde o jednoduchou sázkou hru na principu „vyšší karta vyhrává". Ty si vezmeš kartu, počítač si vezme kartu, a kdo má vyšší, ten zvítězí. Postupem času se sázet začínaš kusy oblečení, a když všechno prohraješ, hra skončí. Samozřejmě to není nic erotického — grafika je na Spectrumu stejně schopna akorát básníkovi koukat do duše, tady to vypadá prostě jen nudně a čistě. Počítač si střeží karty jako západ střeží poklady, takže výhra není nikdy jistá.

Hratelnost je přímočará až trapná. Pár kliknutí, náhodný výběr, remíza s počítačem. Žádná strategie, žádný psychologický tah, nic. Hra je vlastně jen na zábavení nudě a snad i na testování štěstí, když nic lepšího nebylo po ruce. Na Spectrumu v době, kdy existoval Elite nebo The Hobbit, to vypadá jako hra psaná za jeden večer jakýmsi undergroundovým koderem.

Zajímavé je hlavně to, že tato hra vůbec vznikla a že se jí někdo rozhodl vydat. Padesát let později je to spíš kuriózum než zábava. V dnešní době, kdy máš v kapse služku starší hry než byl Computing, se na Strip Game kouká skrz prsty jako na historickou zvědavost — zajímavé z hlediska toho, jak se lídé v osmdesátkách bavili.

Dnes by si ji měl zahrát jedině pokud tě zajímá, jak vypadal gaming na hranici slušnosti a chudých možností Spectra. Není to Bad Game, kterou musíš vyzkoušet. Je to spíš Game Nobody Really Remembers, a to z dobrého důvodu.