Terror of the Catacombs

Zmrzlý hrdina v modrém trikotu sjíždí po provazu do temného tunelu a přední zub se mu již chystá kousnout do bahna. Takhle Terror of the Catacombs začíná, a když se vrátíš k DOS-u po dvaceti letech, ten modrý chlápek už není vtip — je to čistá realita devadesátek, kdy tady byla každá animace v tahu.

Jde o klasický platformer z roku 1993, kdy se hrdinové ještě netřásli emocemi, ale řítili se přímo kupředu a dolů. Putování katakombami je lineární věc — pohyb vlevo, vpravo, skok, sbírání nějakých věcí, únik od něčeho, co tě chce dosadit. Zvuk z PC-čka sykot a bzučení, grafika barevných bloků s dvojnásobným pixelem a výškou postavy asi patnáct bodů. Všechno jednoduché, vážné a bez příkras.

Hraní se neliší od desítky podobných her — sbíráš předměty, skáčeš po plošinách a snaží se ti nasadit nějaké příšery. Ovládání je klasické, reakce postavy přesná, ale zpoždění mezi příkazem a pohybem je takové, jaké bylo, když se procesor jmenoval 386 a měl v sobě miliony tranzistorů namísto miliard. Hra není těžká tím, že by byla zlá — spíše tím, že nemůžeš moc předvídat, co se stane za metr od tebe.

Ničeho nezvracím a netvrdím, že je to skrytý diamant. Přínos má nulový, design byl v roce 1993 už starý a heute je jen kuriozitou. Patrně ji dělal junior nebo hobbyista. Nicméně — a tady je geniální trik těch programů — je v ní takový čistý obsah té doby, že se kouká skoro jako film o minulosti.

Dnes si ji zahraješ v DOSBoxu nebo v prohlížeči přes emulační stránku. Pět, deset minut zabaví, pak ji zavřeš a vrátíš se k něčemu, co se vyvíjelo dál. Ale když tě zajímá, jak vypadala hra, když Doom zbourá čaloupku a Doom II ji ještě sekl na menší klidnější kousy, tohle je docela legitimní čtení.