Super Solvers - OutNumbered!

Rok 1990, monitor CGA žloutne v temném pokoji a z reproduktoru se line ta typická pípavá melodie, která vás buď nabila energií, nebo přivedla rodiče s prosbou, abyste to ztišili. Super Solvers: OutNumbered! nebyla hra, kterou byste si zapamatovali proto, že by vás ohromila. Zapamatovali jste si ji proto, že vás přinutila počítat — a vy jste u toho ani moc nechápali, že se učíte.

The Learning Company věděla, co dělá. Vzdělávací hry té doby měly pověst nudných cvičebnic přenesených na obrazovku, ale série Super Solvers se aspoň snažila zabalit výuku do příběhu. Tentokrát jde o televizi — záporák Mortimer se zmocnil televizní stanice a vy jako hráč musíte proniknout dovnitř, sbírat stopy a zabránit jeho plánům. Základní zápletka na úrovni sobotního dětského programu, ale v roce 1990 vám to stačilo.

Hra kombinuje průzkum stanice s matematickými úkoly — sčítání, odčítání, násobení, dělení, vše podle obtížnosti, kterou si nastavíte. Pohybujete se po patrech budovy, otevíráte dveře, vyhýbáte se Mortimerovým pomahačům a řešíte příklady, abyste postoupili dál. Mechaniky jsou jednoduché až na hranici schematičnosti. Žádná hluboká adventurní logika, žádné puzzly vyžadující laterální myšlení — je to v jádru procvičování základní aritmetiky s akčním nátěrem.

Pokud jste tehdy hráli Midnight Rescue, budete mít silný pocit déjà vu. OutNumbered! sdílí s předchůdcem skoro identickou strukturu — jiná scéna, trochu osvěžená grafika, jiný předmět výuky. The Learning Company recyklovala funkční formuli pro matematiku stejně ochotně, jako dnešní vývojáři vydávají roční sportovní tituly. Ale upřímně — v rámci toho, co nabízela, to fungovalo. Obtížnostní stupně dávaly smysl, hra se dala nastavit pro různé věkové skupiny a výuka nebyla jen záminkou, ale skutečnou páteří hraní.

Dnes OutNumbered! zestárla přesně tak, jak byste čekali. Grafika je skromná i na poměry roku 1990, ozvučení si raději nevybavujte ve sluchátkách a herní smyčka se opakuje rychle. Pro dospělého hráče je tu víc nostalgie než zábava. Ale jako pohled na to, jak se tehdy přistupovalo ke vzdělávacímu softwaru, má svou hodnotu — bez ironických uvozovek. Dnes si ji zahraje nejlíp ten, kdo ji pamatuje ze školní počítačové učebny, nebo rodič, kterého zajímá, jak vypadaly edutainment hry dřív, než přišly tablety a appky s push notifikacemi za každý správný součet.