Super Solvers - Midnight Rescue

Bylo mi tak devět a na disketě psalo „vzdělávací hra". Normálně by šla zpátky do šuplíku, ale tahle nešla — protože vypadala jako detektivka a já jsem chtěl chytit záporáka, ne se učit.

Midnight Rescue od The Learning Company vyšla v roce 1989 a patří do série Super Solvers, která se pokoušela nacpat čtení a porozumění textu do dobrodružné slupky. Hráč pátrá po záhadném Mortimerovi, který chce pomocí robotů „zneviditelnit" školu — a úkolem je ho odhalit dřív, než nastane půlnoc. Zasazení do noční školy s pobíhajícími roboty fungovalo. Jako atmosféra to bylo překvapivě hutné na hru, která měla v zadání naučit děti číst.

Herně to funguje tak, že se prohledávají místnosti, fotografuje se podezřelé roboty a čtou se jejich výroky — pak se porovnávají s indiciemi a vyhodnocuje, kdo lže. Hra průběžně měří rychlost a porozumění čtenému textu a podle toho přizpůsobuje obtížnost. Mechanika je přímočará, ovládání zvládne každý, kdo se nesplete šipkami. Akční složka je minimální, spíš symbolická — jde hlavně o pozornost a logiku.

Stará poznámka k recenzi přirovnávala rané vzdělávací hry k Amphicaru — autu, které řídilo jako loď, a lodi, která moc neplula. Fér postřeh pro hodně titulů té éry. Midnight Rescue z toho vybočuje, protože vzdělávací část není naroubovaná násilím — čtení je přímo nástrojem postupu, ne vstupenkou k „opravdové" hře. To byla tehdy výjimka, ne pravidlo. Dnes to celé zestárlo v grafice i rozhraní, ale základní smyčka drží tvar. Kdo tohle hrál jako dítě, ten si ji pamatuje přesně — a ne jako „tu otravnou školní hru".

Dnes ji ocení hlavně rodiče, kteří hledají něco pro čtenářsky začínající dítě a nechtějí mu podstrkovat flashové kvízy. A pak nostalgiků ročník 1980 plus minus pět, kteří si chtějí ověřit, jestli to bylo tak dobré, jak si pamatují. Většinou bylo.