Když se dneska podíváš na Reader Rabbit, vidíš prostě starou vzdělávací hru. Jenže pro kluky v devadesátkách to bylo něco jiného — barvitý svět plný čítankových úkolů, kterýc jsme se ani nebáli, protože tam nebyl nikdo, kdo by nás nutit musel.
Jde o vzdělávací akční hru ze čtyřiasedmdesátek, kterou učitelé milovali a rodiče kupovali s vědomím, že děti budou aspoň chvíli koukat na obrazovku a učit se písmena s číslami. Reader Rabbit tě vezme do her založených na čtení a logice. Řešíš hádanky, sbíráš předměty, skáčeš mezi plošinama. Všechno je obaleno do světa, kde králíček v tričku dělá věci, které by normální králík nikdy nedělal.
Hraje se to překvapivě přímočaře. Pohybuješ postavou šipkami, skáčeš spacem, a když přijdeš k úkolu, musíš třeba spojit slova s obrázky nebo přesunout věci na správné místo. Ovládání je hladké, levely nejsou moc těžké ani moc snadné — prostě na hraně toho, aby se malý hráč nezachcípl nudou. Grafika je tuctová, zvuky jsou to, co čekáš od počítače devadesátek, které jste si mohli koupit za tisícovku.
Dnes to vypadá jako dinosaurus, ale tenhle dinosaurus měl smysl. Reader Rabbit vůbec nepředstíral, že je hra — byla vzdělávací a věděla to. Neměla žádné dýchací těžké drama ani sebevtíravou zápletku. Byla to práce v kostýmu, který byl aspoň barevný a zábavný. Hra se rychle nudí, když víš, jak funguje, ale pro začínajícího čtenáře to byla v určitém věku přesně to, co potřeboval.
Kdo si ji zahraje? Nostalgie má svou cenu, ale na Reader Rabbit se dívíš jako na muzejní exponát. Zajímavá z hlediska, jak se učilo v devadesátkách, ale zábava jako taková je tady minimální. V prohlížeči se spustí bez problémů, ale čekej klasickou vzdělávací nudu s nádechem retro šarmu.