Quake

Quake na Game Boy Advance byl zázrak techniky svého času a také důkaz, že Nintendo s jeho přenosnou konstelací zvládlo téměř nemožné. Přinejmenším částečně, protože zmakat FPS do kapesní přístroje znamenalo věc, kterou dnes mnozí zapomněli — kompromisy musely být všude.

Jde o port legendárního shooteru od id Software, který vylezl z původního Quake z roku 1996. Na GBA je to osmibobmá dělba vlastního originálu — užší úhel pohledu, nižší rozlišení, ale pořád jsi ve fotkách Winyho podzemí, kde létají zombie a démoni. Jednoduše, chladně, agresivně. Cíl je starý jako válka: jdi kupředu, střílej vše, co se hýbe, sesbírej munici a zdraví, pokračuj dál.

Ovládání bylo zázrak — kurzírovky na directional padu pro pohyb, spouště tlačítky A a B pro střelbu. Žádné analogové joysticky, samozřejmě. Kamera se chová metodicky, skoro neurčitě, jako by se přetahovala se slabší grafikou. Pohyb je trošku lepkavý, ale hratelný. Problém? Nižší snímková frekvence než v PC verzi vykopne rytmus, který Quake definuje. Hra už není o reflexech — je o taktice, čekání, o tom všímat si, kde skrz rozmazanou grafiku vidíš obličej nepřítele.

Pro někoho by to byla slabost. Pro hráče GBA to byla jediná cesta — a ta cesta funguje lépe, než si kdokoli myslel. Hra má atmosféru, které je složité popsat, až když se do ní ponoříš. Syrové sprayované textury, zvuky jako zvonící kov a dementi, tuhá střelba. Není krásná, ale je věřihod­ně chmurná.

Dnes, když si ji zahraješ online v emulátoru, překvapí tě, jak málo se tím portem podstatného ztratilo. Vizáž je otevřeně nižší — to je jasné. Ale logika, tok úrovní, znalost těch pas — vše je na místě. Chybí ti ten ostrý reflexní stres, ale přidáš si něco jiného: méně známou cestu přes světy, který jsi znal z počítače.

Dnes si ji zahrát stojí za to právě proto, že jsi už viděl Quake na PC. Chceš vědět, jak se střílelo v autobuse v roce 2003, když jsi měl batoh a Game Boy v tašce. Odpověď je jednoduchá: zvláštně dobře.