Panic Soldier

Když se do počítače dostane panika, výsledek bývá chaotický. Panic Soldier z roku 1997 je přesně tím — DOS hra, která vás vrhne do středu střelby bez příliš jemných vysvětlení, a od začátku se vám bude zdát, že něco nechápete.

Jde o jednoduchou akční hru z pohledu shora, kde ovládáte vojáka (nebo spíš něco, co chcete udělat vojákem) a střílíte na nepřátele, kteří vás útočí ze všech stran. Cíl je přímočarý: přežít a zlikvidovat co nejvíc útočníků. Krátké levely si vás vezou skrz terén plný střelby a neustálých hrozeb. Není tu žádný příběh, žádná zápletka — jen puma a adrenalin.

Hraní je primitivní, ale to není nutně chyba. Pohyb je přímočarý, střelba reaguje okamžitě, a když si zvyknete na tempu, je to až hypnotické. Problém spíš tkví v tom, že hra není zvlášť štědra na zpětnou vazbu — umíráte často bez jasného důvodu, nepřátelé někdy bludiště terén divně, a po chvíli se začíná opakovat sama. Grafika je prostá, zvuky jsou tlumeně sluchově nudné a celé to voní DOS řemeslem z druhé poloviny devadesátek, kdy jsme my hráči nebyli nijak vybíraví.

Panic Soldier patří do kategorie her, které máte šest minut, než se vám nudit začíná. Není špatná, jen moc rychle vyčerpá svou malou porci myšlenek. V devadesátkách se takové věci vytvářely jednoduše proto, že se daly, a pokud něco způsobilo adrenalin, stačilo to. Dnes je to spíš kuriozita — důkaz, že hraní samo o sobě nemusí být o grafice či syužetu, ale o pocitu, který vám hra dá v prvních pár minutách.

Pokud vás zajímá, jak se hrály jednoduché akční hry v éře, kdy byly všechny tři polygony a jeden zvuk, Panic Soldier je odpoveď. Není to nezapomenutelný zážitek, ale má tu zvláštní surovost, která se v dnešních AAA hrách už nevidí. Zkuste si ji spustit v prohlížeči jako malý archeolog počítačové zábavy a užijte si pár minut čisté, nepříliš sofistikované střelby.