Oscar

Rok 1994, venku prší, já sedím před monitorem s tím charakteristickým VGA zářením ve tváři a spouštím platformovku, které jsem tehdy nevěnoval víc pozornosti než půl odpoledne. Oscar od Flair Software si na nic nehrál — věděl, co je, a nijak se za to nestydil.

Hra nemá nic společného s filmovými cenami, i když to jméno svádí. Hlavní postava je roztomilá veverce podobná kreatura, která se ocitne uvnitř kina a prochází různými „obrazovkami" — tedy úrovněmi tematicky zasazenými do filmových žánrů. Westernové scenérie, horory, sci-fi prostředí. Nápad není špatný, dobové akční plošinovky rády hrály na podobné variace prostředí, a Oscar toho využívá jako záminku ke střídání vizuálního stylu.

Hratelnost je čistokrevná skákačka ze staré školy: běžíš, skáčeš, vyhýbáš se nepřátelům nebo na ně skáčeš seshora, sbíráš předměty. Nic, co by v roce 1994 překvapilo. Ovládání funguje, fyzika skoku je přijatelná, obtížnost stoupá přiměřeně. Hra původně vyšla na Amize a DOS verze je v podstatě solidní port — barevný, plynulý, bez větších záseků. Na Sound Blasteru to znělо jako se dalo čekat: perkusivní melodie, které přestanou vadit tak po hodině.

Oscar nebyl a není průlomový. Je to kompetentní střední třída své doby — lepší než spousta shovelware titulů, které tehdy zaplavovaly trh, ale daleko za tím, co uměl třeba Apogee nebo id Software se svými plošinovkami. Co na hře zestárlo nejhůř, je délka a hloubka: úrovně jsou krátké, nepřátelé se opakují a variace je spíš kosmetická. Kdo si tehdy kupoval CD kompilace stovky her za pár set korun, Oscar na nich prostě byl — a chvíli bavil.

Dnes si tuhle hru zahraje nejspíš ten, kdo ji má v paměti z devadesátek a chce si ověřit, jestli to bylo tak dobré, jak si pamatuje. Spoiler: bylo to průměrné tehdy a průměrné je to i dnes, ale průměr roku 1994 má pořád svůj specifický půvab. V prohlížeči přes DOSBox emulátory ji rozjedete bez problémů, trvá to hodinu a půl, a nikoho nebolí hlava. Horší způsoby, jak strávit přestávku na oběd, jsem zažil.