Whizz

Rok 1994, po obědě, rodiče pryč a já čtyři hodiny v kuse koukám na barevného ptáčka, jak skáče po plošinkách a sbírá vlajky. Whizz od Flair Software nebyla ta nejproslulejší hra té doby, ale na mém 486 si ji pamatuju jako příjemné odpoledne bez větších ambicí — a to je v jistém smyslu kompliment.

Příběh je prostý a mile absurdní: hvízdot, tedy takový kulatý opeřenec, závodí s krysou o dosažení cíle — krysa letí vzducholodí, náš hrdina horkovzdušným balónem. Jenže krysa podvádí a balón sestřelí. Hvízdot tak musí projít světem pěšky, hledat náhradu a zároveň nezahynout. Motivace jak z dětské knížky, ale na rok 1994 to bohatě stačilo.

Jde o plošinovku s akčními prvky. Hvízdot pobíhá po úrovních, sbírá vlajky a drahokamy za body a snaží se přežít. Jako ukazatel zdraví mu slouží houba — poněkud netradiční volba, která ale vizuálně funguje. Ovládání je přímočaré, hra neklade důraz na precizní načasování skoků jako třeba čistokrevné plošinovky té doby. Spíš jde o průzkum a sbírání. Po deseti tisících bodech přibyde extra život, což mě tehdy motivovalo koukat na čítač víc než na nebezpečí v úrovni.

Whizz nebyla technická revoluce ani ve svém roce. Grafika je barevná a přehledná, hudba přijatelná, ale nic z toho nepřekročilo standard tehdejší PC produkce. Co jí zůstalo, je ten specifický pocit nenáročné hry, která chce jen bavit a nestresovat. Dnes by ji vývojáři nazvali „cozy" — tehdy to byl prostě titul pro mladší hráče nebo pro chvíle, kdy člověk nechtěl přemýšlet. Nic na ní špatně nestárlo způsobem, který by urážel — prostě je to artefakt doby, kdy stačilo být funkční a hezky barevný.

V prohlížeči si ji dnes zahraje nejlíp ten, kdo buď hru pamatuje z dětství a chce pět minut nostalgie, nebo kdo zkouší zmapovat, jak vypadala průměrná DOSová produkce první poloviny devadesátek — ne ta slavná, ale ta skutečná, každodenní. Whizz je právě to druhé: poctivý průměr, který tehdy vyplnil odpoledne a dnes vyplní přestávku na kávu.