Letecké simulátory a manuály tlusté jako telefonní seznam

Krabice od leteckého simulátoru se poznala po váze. Uvnitř nebyly jen diskety, ale i příručka, ve které se pilotní postupy vysvětlovaly na desítkách stran, a plastová šablona s popisky kláves, která se nasazovala přímo na klávesnici. Nikdo to nepovažoval za obtěžování. Bylo to součástí slibu, že tohle nebude arkáda.

Proč se používala celá klávesnice

Letadlo má víc ovládacích prvků, než kolik jich unese joystick. Klapky, podvozek, brzdy, přepínání radaru, výběr zbraně, směr pohledu z kokpitu, vysunutí vzdušných brzd. Každá z těch funkcí dostala klávesu, a protože jich bylo víc než kláves, přidaly se kombinace se Shiftem a Ctrl.

Tvůrci si uvědomovali, že se to nedá zapamatovat, a tak dodali už zmíněnou šablonu. Šlo o proužek kartonu s vystřiženými otvory, který se položil kolem funkčních kláves. Pro dnešního hráče v prohlížeči to znamená jednu praktickou věc. Než simulátor spustíte, vyplatí se najít si původní příručku, protože bez ní se ke vzletu nemusíte dostat.

Škola MicroProse

Studio MicroProse založil Sid Meier společně s bývalým vojenským pilotem Billem Stealeym a to spojení určilo směr. Jejich simulátory měly být věrohodné, ale hratelné. Klasickým příkladem je F-15 Strike Eagle II, kde se létají mise nad konkrétními oblastmi, počítá se palivo i zbraně, ale ovládání zůstává v rozumných mezích.

Stejný rukopis nese vrtulníkový Gunship 2000, ve kterém se poprvé dalo velet celé letce a přepínat mezi stroji. A také A-10 Tank Killer, který je zajímavý tím, že jeho hlavní zbraní není raketa, ale sedmihlavňový kanón, takže se létá nízko a pomalu.

Do stejné rodiny patří i B-17 Flying Fortress, kde hráč nesedí v jednom křesle, ale přepíná se mezi pozicemi posádky bombardéru. Kdo chce vidět celý žánr pohromadě, najde ho v kolekci letecké simulátory.

Historická linie

Druhou větví byly simulátory z první světové války. Dvouplošník létá pomalu, nemá radar ani rakety a souboj se odehrává na dohled. To vývojářům dovolilo věnovat výkon počítače na jiné věci, hlavně na chování stroje ve vzduchu a na kampaň.

Red Baron od Dynamix je vzorový příklad. Hráč začíná jako nováček, plní hlídkové lety, získává hodnosti a proti němu létají skutečná esa té doby. Souboj se dvěma kulomety a bez střeliva navíc vypadá jednoduše, ale vyžaduje trpělivost, protože trefit se ze zatáčky je těžší, než se zdá.

Když se simulátor potkal s grafikou

Polovina devadesátých let přinesla technologii, která žánr proměnila. Comanche od NovaLogic použil takzvaný voxelový terén, tedy krajinu složenou z výškové mapy místo mnohoúhelníků. Kaňony a skalní stěny najednou vypadaly plasticky a daly se prolétávat těsně nad zemí.

Cena za to byla vysoká. Voxelová krajina spotřebovala tolik výkonu, že se do hry nevešly detailní modely ostatních strojů, a technologie se z žánru brzy vytratila. Historicky ale ukázala, že simulátor může být zážitek i vizuální, ne jen technický.

Simulátor bez války

Ne všechno v žánru mělo zbraně. Microsoft Flight Simulator je jedna z nejdéle vydávaných počítačových sérií vůbec a od začátku šla proti proudu tím, že hráči nedala žádný cíl. Jen letadlo, letiště a počasí. Kdo si chtěl dát úkol, musel si ho vymyslet sám.

Nejoriginálnější odbočkou je Stunt Island od Disney Software. Hráč v něm nelétá jako pilot ve válce, ale jako kaskadér ve filmu. Nejdřív se natočí let skrz hořící hangár, pak se v editoru sestříhá záběr z několika kamer a nakonec se výsledek promítá. Je to hra o filmové práci, která se jen tváří jako simulátor.

Joystick, ruční plyn a co s tím dnes

Ovládání se v devadesátkách dělilo na dvě úrovně. Základ zvládl obyčejný joystick na herní port, tedy dva směry a dvě tlačítka. Kdo to myslel vážně, přikoupil si páku s několika tlačítky a takzvaný ruční plyn, tedy samostatnou páčku pro tah motoru. Až pak dávala plný smysl řada funkcí, které se jinak musely hledat na klávesnici.

Dnes při hraní v prohlížeči odpadá hardware a zůstává klávesnice. Většina simulátorů to zvládne, protože klávesové ovládání měly implementované od začátku jako plnohodnotnou variantu. Co se ale ztrácí, je jemnost. Klávesa je binární, buď drží kormidlo, nebo ne, takže drobná korekce kurzu vypadá jako trhnutí.

Vyplatí se proto vybírat tituly, které jsou k hráči vstřícné. Vrtulníky a bitevní letouny s pomalejším letem odpouštějí víc než nadzvukové stíhačky, kde se chyba v náklonu projeví okamžitě.

Jak se k tomu dnes dostat

Simulátory jsou z celého retro katalogu nejnáročnější na trpělivost. Vyplatí se začít cvičnou misí, pokud ji hra nabízí, a přijmout, že prvních deset pokusů skončí v zemi krátce po vzletu. Odměna je specifická. Ve chvíli, kdy poprvé přistanete bez zničení podvozku, máte pocit, který arkádová hra nabídnout neumí.

Pomůže i pořadí, ve kterém se k žánru přistoupí. Začněte vrtulníkem nebo dvouplošníkem, kde je rychlost nízká a chyba se dá napravit. Proudový stroj s radarem a čtyřmi typy raket si nechte až na chvíli, kdy vám přistání přestane připadat jako loterie.

Kdo chce jít dál, může projít i příbuzné tituly v žánru simulátorů, kde jsou vedle letadel také vlaky, ponorky a stroje, u nichž se ovládání učí podobně dlouho.