Mission

Některé hry si pamatuješ jako celek, některé jen jako pocit. Mission patří do druhé kategorie — jednoduchá, přímočará, bez zbytečné elegance. Na začátku osmdesátých let tě mohla zabavit vším, co měla: grafikou jako od inženýra, která si brala, co potřebovala, a víc už ne.

Jde o taktickou strategii na síti šestiúhelníků, ideální přípravu pro další generaci strategií. Tvoje jednotky — nejspíš vojáci, tanky, možná ještě něco — se pohybují po mapě a řeší nepřítele. Cíl je zřejmý: zničit, obsadit, přežít. Témata odrážejí dobu — války, konflikty, vojenské operace. Nic okázalého, jen hlava a tah za tahem.

Ovládání je charakteristické pro sedmdesátá a osmdesátá léta: klávesnice, příkazové řádky, textové menu. Intuitivní není, ale když sis jednou přečetl návod, šlo to. Tahový systém dával čas na přemýšlení. Zároveň ale svazoval tempo — když jsi věděl, co chceš, čekání na počítač tě dráždilo. Grafika je jednoduchá, barevná, bez pokusů o realismus. Prostě účelná.

Mission patří mezi ty starší tituly, které tvořily základy toho, co se později stalo standardem. Heroes of Might and Magic, King's Bounty, to všechno tu má své kořeny. Ani předchůdcem nebyla — spíš stavebním kamenem. Dnes vypadá archaicky, a to není urážka. Je to přesně ta grafika a ten ráz, který charakterizuje éru, kdy se počítače teprve učily, co kreslit.

Spustíš si ji v prohlížeči, když chceš vědět, jak se strategie hrály dřív. Nebo když tě zajímá, co vůbec bylo možné v roce 1987 na počítači, který vlezl pod stůl. Není to hra, u které bys strávil večery — ale odpudivá není. Je to učebnice a archeologický nález v jednom.