Pamatuju si jedno odpoledne někdy v půlce devadesátek, kdy jsem seděl u monitoru a snažil se nezabít rukojmí dřív, než je stihl zachránit. Vrtulník se neřídil úplně ochotně a munice docházela v nejhorší možný chvíli. Jungle Strike byl přesně takový — o chlup nad hranou toho, co člověk zvládne.

Jungle Strike z roku 1993 — na PC se dostal o něco později — je přímým pokračováním Desert Strike od Electronic Arts. Zatímco předchůdce nás posílal do pouštního konfliktu inspirovaného Zálivskou válkou, druhý díl přesunul bojiště do džungle, ulic a dalších prostředí, která tehdy působila jako slušná změna scenérie. Stále jde o izometrickou akci z pohledu shora, kde pilotujete útočný vrtulník a plníte taktické mise — likvidace cílů, záchrana agentů, ničení základen.
Ovládání je přímočaré: kurzorové klávesy pohybují strojem, Z, X a C přepínají mezi třemi typy zbraní — kulometem, raketami a hellfire střelami. Každá má jiné využití a jinou zásobu, takže střílení naslepo vás rychle připraví o munici v nejnevhodnější chvíli. Hra po vás chce trochu přemýšlet, ne jen mačkat. Vrtulník se pohybuje s jistou setrvačností, která první hodinu působí jako nepřítel, pak se z ní stane základ taktiky. Kdo se s tím naučí pracovat, zjistí, že misí jsou překvapivě variabilní.

Co Jungle Strike v době vydání odlišovalo od davu, byl právě ten mix akce a improvizované taktiky. Nešlo o čistokrevné shoot'em up, kde stačí uhýbat a střílet. Musíte hospodařit s palivem, sledovat priority misí, občas se rozhodnout, co teď a co počká. Grafika na PC tehdy vypadala přijatelně — EGA a VGA verze jsou rozdíl jako noc a den — a zvuk přes Sound Blaster dělal dost na to, aby člověk měl pocit, že vrtulník opravdu vydává hluk. Dnes grafika působí jako mazanice pixelů ve čtyřech odstínech zelené, ale mise mají strukturu, která nestárne tak rychle jako rozlišení.

Dnes si Jungle Strike sedne hlavně těm, kdo chtějí něco, kde se výsledek mise odvíjí od rozhodnutí, ne od reflexů. V prohlížeči přes DOSBox funguje bez problémů — stačí pět minut na naučení ovládání a pak si člověk vzpomene, proč tohle žánrové okénko na přelomu osmdesátek a devadesátek tolik bavilo. Nostalgikům povinnost, zvídavým nováčkům poctivá ukázka toho, jak se dělala akce, než do ní přišly cutscény a ukazatele questů.