Joan of Arc - Siege and the Sword

Zrovna když ses myslel, že MS-DOS strategií máš dost, přijde něco jako Joan of Arc — Siege and the Sword a připomene ti, proč jsi ve druhé polovině osmdesátek koukal na monitor déle, než by snesla tvoje paměť RAM.

Jde o tahovou strategii z roku 1989 zasazenou do období stodvacetileté války. Hraješ za Joanu Orleánskou a snažíš se vybavit si historii, kterou učitel přeskakoval. Hlavně ale řešíš strategické tahy — jak posouvat jednotky po mapě, kdy útočit, kdy se bránit, kdy koukat, aby tě neobkličili. Každý tah je kombinace plánování a matematiky. Hra je tvrdě počítačová — bez animací, bez dramatických cutscén, jen ty a grid plný čísel a příkazů.

Ovládání je typické pro dungeon explorery a strategie z té doby — kurzorové klávesy, čekej si na to, až počítač spočítá tah. Není to rychlé a není to okamžité. Hraje se to spíš jako šachový zápas než jako akce. Jednotky mají stat, má to logiku — útok, obrana, pohyb — ale všechno je abstraktní. Nejsi v tom zamilován, ale soustředíš se. A pak tě počítač nachytá v pasti, kterou sis vůbec neuvědomil, a zjistíš, že měl víc času myslet než ty.

To je právě to, co takových her z osmdesátek zůstalo — nejsou to hry, které tě berou dech vizuálem. Berou tě rozumem. Joan of Arc je jednoduchá, místy až zdlouhavá, ale když si člověk uvědomí, jak málo měly počítače na svou obranu, je to pořádná partie pro chvíli, kdy chceš přemýšlet místo reflexu.

Dnes si ji můžeš zahrát v prohlížeči nebo DOSBoxu a pokud tě zajímá, jak vypadala strategie, když měla osm barev a hráči museli být trpěliví, tohle je přesně na místo. Není to nic slavného, není to nic, na co bys koukal s úsměvem nostalgie. Je to jen poctivá, tvrdá hra, která ti nedá nic zadarmo.