Indenture

Když si dnes pustíš Indenture, překvapí tě absence všeho, co znáš z pozdějších adventur. Žádný grafický kurzor, žádná ikony, bez Mouse Support. Je to čistá textová hra pro DOS, která tě nechá naplocho v textovém editoru vlastně, ne v grafickém okně. Naladit se musíš sám.

Jde o klasickou textovou adventuru, kterou si představuješ tak, jak si ji představoval Chuck Norris v devadesátkách — když nebylo prostředí. Jsi otrok na zámku. Musíš uniknout. Cesta vede přes překvapivě detailní prozkoumávání místností, kombinování předmětů a psaní příkazů v angličtině. Hra sice není nijak známá ani průlomová, ale má svou svéráznou atmosféru temného příběhu osoby bez svobody.

Hraní je věc zvyku. Zapomeneš na myš, zapomeneš na ikony a naučíš se psát příkazy typu „vezmi klíč" nebo „jdi ven". Chvílemi tě hra neposlouchá, protože ses trefil do špatného slova — zkusíš znovu, zkusíš jiný výraz. Je to jako podvědomý dialog s kódem, kterému musíš věnovat respekt a pozornost. Nikdy ti neřekne, co přesně chceš, a ty to musíš uhodnout. Někdy tě to nrdí, někdy tě to baví.

Indenture se z devadesátek nezachovala jako kultovní hit — je to spíš oddlomek té doby, kdy textová adventura ještě žila, ale už věděla, že ztrácí válku grafickým hrám. Nezůstala jí ani sláva raného MUD-u, ani genialita Sierra Adventure Games. Zkrátka zapomnutá hra, kterou si najdeš jen v archivech, když hledáš právě to — starinu bez kompromisů.

Dneska si ji zahraješ v DOSBoxu nebo online emulátoru, a vlastně to funguje lépe než kdy dřív. Žádné tísňující myš, žádný monitor, který by tě rozptyloval. Jen ty, příkazová řádka a temný příběh vězně. Jsou chvíle, kdy tě to fascinuje, věř mi — když totiž vychytáš, jak hra funguje, cítíš se jako její součást, ne její oběť.