Fox Ranger

Rok 1992, dvanáct let, Sound Blaster v počítači podruhé a v ruce disketa s něčím, co slibovalo vesmírnou akci. Fox Ranger od Soft Action jsem tehdy spustil s očekáváním a odložil zhruba ve stejném rozpoložení, s jakým jsem ho otevřel — bez vzrušení, ale taky bez zklamání.

Jde o horizontálně scrollovaný vesmírný střelec, jeden z desítek, které v té době zaplavovaly sharewarové trhy a BBS nástěnky. Letíte zprava doleva nebo zleva doprava, střílíte na vše, co letí proti vám, sbíráte vylepšení zbraní a na konci každé vlny na vás čeká boss. Příběh, pokud nějaký existuje, hraje roli přibližně takovou jako tapeta na pozadí — je tam, ale nikdo si ho nevšimne.

Mechaniky jsou přesně to, co od žánru čekáte. Pohyb lodě reaguje slušně, základní střelba funguje, power-upy mění pocit ze hry dost na to, aby stálo za to je sbírat. Obtížnost je solidní — hra vás nechá chvíli dýchat a pak na vás vysype tolik projektilů, že si začnete vzpomínat na doby, kdy jste ještě měli reflexy. Bossové jsou vizuálně výraznější než zbytek a dávají hře aspoň pár momentů, kdy se skutečně soustředíte.

Prezentace patřila v roce 1992 k lepšímu průměru. Grafika byla čistá, hudba přijatelná a zvukové efekty z Sound Blasteru dělaly svou práci. Problém je jinde: Fox Ranger nemá nic, čím by se odlišil. Žádný zvláštní nápad ve zbrojním systému, žádný vizuální motiv, který by vám uvízl v paměti, žádný moment, o kterém byste druhý den vyprávěli kamarádovi. Je to hra sestavená ze správných součástek, které ale nikdy nevytvoří vlastní identitu. Hrál jsem desítky podobných titulů a Fox Ranger splynul se zbytkem ještě dřív, než jsem dojel na konec.

Dnes si ji zahrajete v prohlížeči za dvacet minut a nezačnete litovat ani času, ani toho, že jste ji předtím neznali. Sedne těm, kdo chtějí srovnat, jak vypadal solidní průměr žánru v době, kdy ještě neexistoval Steam a každá disketa stála za pozornost jen proto, že byla dostupná. Jako historický dokument má Fox Ranger svou hodnotu. Jako zážitek vám toho moc nedá.