Vejce s nohama si prošlapává bludištěm, sbírá předměty a řeší logické hádanky. Tohle byla myšlenka z roku 1987, kterou si britská Code Masters vzala a spustila ji na MS-DOSu — a zродila se legenda, kterou by znali všichni, pokud by jejich počítač neuměl říct ne.
Dizzy: The Ultimate Cartoon Adventure patří mezi ty hry, kde se jméno snaží vydávat za obsah. Nejde o klasickou adventuru s dialogy a příběhem, ale o puzzle-platformer, kde věci vzájemně souvisí. Sbíráš předměty, používáš je v správném místě, a když ti dojdou nápady, běžíš pět levelů zpět, protože jsi měl brát tu minci místo toho kruhu. Princip jednoduchý, návyk silný.
Hraje se jednoduše — pohyb šipkami, sbírání a vyhazování předmětů na správná místa. Hitboxy jsou místy jako cvičební střecha v září, a Dizzy padá zdravě k černému obrazovce, když si myslíš, že má ještě kousek na bezpečí. Animace je primitivní, hudba zvukově naléhavá, grafika barevná po způsobu, jak si ji dovedete představit z osmibitového věku. Není to hezké — je to jednoduché a funguje. Geniální na to, že se člověk vrací pět minut poté, co si říkal, že je to svinstvo.
V Česku se stala kultovní téměř bez náhody — kopírovala se mezi diskety, hrála se v školních počítačnách, když učitelé koukali jinam. Западle do mozku générace děcí a nedostaly se ven ani po třiceti letech. Code Masters ji pak vydal jako součást větších sbírek, takže vznikla i legenda o tom, jak je těžká a jak je snadná zároveň.
Dnes je Dizzy dostupná v prohlížeči i jako reprodukce na starých systémech. Hraje se stále stejně frustrující i zábavně, jakoby čas na ni zapomněl. Není to hra na čtyři hodiny bez přestávky — je to hra na patnáct minut, pak si člověk vezme pauzu, aby si nezbil monitor. Právě v tom je její kouzlo. Pokud máš rád puzzle, která tě dovedou k šílení pomalu a jistě, sedni si k ní. Bezplatná, v prohlížeči, a pamatuj: vejce se válí, ale to není důvod, aby si nestěžovalo.
old
