Warrior

Scéna: tmavá věž, vápenice kouří z dřezu, a tvoje postava se pídí po schody jako oslepená. Warrior je klasická MS-DOS adventura, která se nebojí nechat tě chvíli bloudět, než si uvědomíš, že sis právě sebral klíč místo meče a neexistuješ.

Jde o kombinaci point-and-click adventury se skromným platformováním. Procházíš pevností, sbíráš věci, řešíš stejně odjité mechanické hlavolamy a střídavě se bijete s nepřáteli a problémem, že buď máš zbraň nebo nástroj do inventáře, ale ne oboje. Herní svět má tu hrubozrnnou texturu DOS-era — minimalistické grafiky, která tě nechá vybavit si detaily vlastní fantazií. Cíl je tradičně řečený: pryč z tý věže, případně zničit cokoli, co v ní je zlého.

Hraní se točí kolem průzkumu a sebírání věcí. Ovládání není příjemné, spíš se s tím pokoušíš dojít k dohodě — jedním směrem běh, druhým interakce s prostředím, a třídit inventář znamená patrně klikat a čekat. Hitboxy v soubojích jsou nejistý oceán. Chvíli se trefíš na vzduch, chvíli tě zabije nepřítel, kterého vidíš, jen když se postavíš správně a třeba v správné linii měsíce. Ale právě tímto trápením se vytváří ta podivná atmosféra — hra tě nenosí na rukou, ani nepatrně.

Warrior se zatím čte jako solidní kousek z začátků devadesátek, když adventury byly spíš experimentem než formule. Grafika bez větších ambicí, mechaniky, které si nikdo neostre nešlif, a ten zvláštní pocit střechu nad sebou tě necítit. Dnes, v éře tutoriálů a návodu v každém menu, tahle hra prostě ignoruje, co chceš. Což může být osvěžující nebo frustrující, podle nálady.

Hráčům, co mají chuť na dos-ovské kostky bez lesku, se tady povedl kousek autentičnosti. Není to mistrovské dílo — Monkey Island nebo Broken Sword to není — ale svou neotesanost a bezedným inventářem má i své kouzlo. V prohlížeči si ji zkusit stojí, není to investice, která by tě znenadila.