Lancer Lord

Lancer Lord je tím druhem spektrumovské hry, co se dnes hleda spíš v archívech než v paměti. Hra existuje, něco se v ní děje, ale čím přesně a proč by nás měla zajímat, to už nikdo neví s jistotou. Žánr zůstává záhadou, tvůrce také. Zbývá nám jen zahrát si ji a hádat.

Z toho málo, co o ní víme, jde pravděpodobně o arcade či action titul — na Spektru přece byly jiné žánry vzácné. Název "Lord" svolává nějaký fantasy nádech, ať už si jej vytvořila fantazie nebo průvodce. Přesná zápletka se ztratila v čase. To je vlastně příjemné — něco jako otevírání staré truhly bez návodu, co v ní má být.

Jak se hraje, poznáš jedině vstoupením. Typické spektrumovské ovládání — zpravidla kurzory nebo WASD, případně klik jedné klávesy. Grafika bude jednobarevná nebo třeba s papírkovými efekty. Zvuk, pokud tam nějaký je, se drží v režimu systémového bzučení. Nic luxusního, nic nezbytného — jen čistá jádra hry bez oflomení.

Lancer Lord patří mezi ty hry, co zůstaly skoro neznámé. Nebyla dost slavná, aby ji někdo dlouhodobě udržoval v paměti, a dnes si ji můžeš zahrát spíš proto, že digitální archivy jsou neúprosné — archivují všechno, i tyhle tichounké kusy. Zajímavý je už jen fakt, že existuje. Některé staré hry si zaslouží zapomenutí, ale některé si zaslouží tuto druhou šanci: být nalezeny znovu těmi, kdo si uvědomují, že retro není jen Pacman a Tetris.

Zkusit si ji dnes znamená vstoupit do divné grafické krajinainy osmdesátých let a pozorovat, jak si neznámý tvůrce představoval zábavu. Nikoli proto, aby hra byla dobrá nebo špatná — jde prostě o průzkum zapomenutého území. Na emulátoru Spektra je Lancer Lord snadno spustitelná, a když si ji zahraješ, budou ti všechny tři minuty patřit jenom tobě.