Hocus Pocus

Kouzelník Hocus a jeho pomocníka Pocus jste údajně přivlekli do pekla, a teď je musíte odtamtud dostat. Nic složitého — klasická Point-and-Click dobrodružství z Domaciho Software, která se na devadesátkách snažila konkurovat LucasArts, aniž by měla jejich rozpočet nebo jejich tvůrčí důvtip.

Hocus Pocus je střídavě adventura a plošinovka. Klikáš na předměty, sbíráš věci, řešíš jednoduché hádanky, pak se na chvíli přesvedeš do módu, kde skáčeš po platformách a vyhýbáš se nepřátelům. Střídání žánrů je zajímavý nápad, který by mohl fungovat, ale v praxi to působí roztříštěně — jako by tvůrci nevěděli, co chtějí dělat, a rozhodli se dělat obojí najednou. Příprava předmětů trvá dlouho, skákaní je těkavé a bez elegance. Grafika je standardní DOS-ovka — pixelart, který neoslní, ale je v pořádku. Barvy jsou jedovaté, animace tuhé. Zvuk funguje, pokud máš Sound Blaster, jinak jsi na tom hůře.

Mechanicky to drží pohromadě, ale řešení nejsou obzvlášť chytrá. Hádanky lze vyřešit kombinací vyzkoušení všeho s vším a čtením popisu předmětů. Plošinové pasáže nejsou těžké, spíš jsou nudné — skáče se levně, bez důvodu. Hra tě netáhne vpřed příběhem ani mechanikou, spíš inercií.

Na svou dobu to byla průměrná věc. Dnes už to není ani zajímavost z hlediska evoluce žánru. Hocus Pocus se ztratil mezi ambicí a schopnostmi — měl potenciál, ale chyběl mu razítko, identita, chuť do řemesla. Podívej se na Samouraie Coda ze stejného období — tam měli jasný tah, zde máš jen návod.

Zahrát si ji dnes můžeš klidně v DOSBoxu, ale je to spíš pro sbíratele dobrodružství devadesátek. Pokud hledáš zábavu, vezmi si spíš Any of the Sierra her či Lucas Arts tituly — ty mají charakter. Hocus Pocus si vezmeš, aby sis řekl, že existuje, a pak už se k němu nevrátíš.