Castle Ralf

Rok 1987, EGA karta, pět a čtvrt palcová disketa a název, který zní jako jméno majitele lokálního zahradnictví. Castle Ralf mě tehdy chytl za ruku a odmítl pustit — ne proto, že by byl geniální, ale proto, že jsem se prostě nemohl smířit s tím, že mi nějaký počítač leze na nervy víc než starší brácha.

Douglas Associates vydali textovou adventuru zasazenou do hradu, jehož pán — jakýsi Dr. Bellefleur Q. Izgotcha III — je konstruktér hádanek na plný úvazek a hostitel na částečný. Zápletka je prostá: dostanete se dovnitř, zvedací most se za vámi složí do příkopu a vy hledáte cestu ven. Hrad je jeho laboratoř, jeho hřiště, jeho sbírka pastí. Vy jste exponát.

Hra funguje na klasickém textovém parseru — píšete příkazy, hra odpovídá, občas vás zabije nebo jen bez varování vrátí na začátek. Atmosféra je lehce absurdní: někde se pohybuje akrobatický křeček, jinde sedí uvěznění aligátoři a spousta dalšího haraburdí, které v normálním hradu nemá co dělat. Puzzly jsou navržené s tou specifickou krutostí, která byla v osmdesátkách považována za design. Logika tu existuje, ale občas ji musíte hledat s baterkou.

Co Castle Ralf odlišuje od stohu podobných sharewarových titulků, je právě ten tón — nesnaží se být epický ani strašidelný, je záměrně bizarní a trochu sebeironický. Hrad jako dílna výstředního vynálezce byl tehdy svěží nápad. Dnes hra zestárla tak, jak stárnou textové adventury bez kontextové nápovědy: tvrdě a bez milosti. Slepé uličky bez varování, parser, který nerozumí polovině toho, co mu napíšete, a žádná automap. Kdo u toho nevyrostl, bude mít tendenci okno zavřít do deseti minut.

Dnes Castle Ralf sedne těm, kdo mají k textovým adventurám sentimentální vztah a nevadí jim, že hra nekompromisně předpokládá trpělivost, notes na papíře a ochotu zkusit totéž třicetkrát jinak. V prohlížeči, přes DOSBox emulaci, ji aspoň nemusíte shánět na blešáku. Zahrát si ji dnes znamená hlavně pochopit, jaká ta éra byla — a uznat, že křeček v hradu je pořád lepší boss než leccos z pozdějších let.