Pinkun Maze [v0.1]

Bludiště, kterým se proplétat musíš bez mapy, bez kompasu a bez tušení, kam směřuješ. Pinkun Maze z počátku dvacátého tisíciletí patří mezi ty hry, které ti dnes nikomu nedoporučíš, ale které měly svůj prostor v době, kdy každý věřil, že frustrace je součást zábavy.

Jde o jednoduchý labyrint první osoby. Pohybuješ se tmavými chodbami, hledáš cestu ven, a to je vše. Bez příběhu, bez nepřátel, bez sbírání předmětů — jen ty a stěny. Hra se váhavě spouští z DOSu a nabízí grafiku, která vypadá jako by ji někdo složil z čtverečků v Paintu. Perspektiva je přijatelná pro dobu, ovládání funkční, ale atmosféra je nudná jako čekání u zubaře.

Hratelnost se opírá o jednoduchou mechaniku: pohyb, otočka, a snaha nezbláznit se při třetím průchodu stejnou chodbou. Hra ti nedává žádné nápovědy, žádné pomůcky orientace. Když se ztratíš — a ztratíš se — tak se zatoulej. Autorem tohoto designu byla zřejmě představa, že hráč si vezme tužku a papír. Kdo má na to čas?

Pinkun Maze je artefakt doby, kdy se podpůrné prvky jako tutoriály nebo minimapa považovaly za zbytečnost. Dnes na něj můžeš koukat jako na historickou kuriozitu — část příběhu, jak se vyvíjelo chápání toho, co má hra hráči poskytnout. Že je nudná, není chyba; že ti nedá vůbec nic za čas strávený jejím hraním, to už chyba je.

Zahrát si ji lze v DOSovém emulátoru online, a pokud tě zajímá, jak vypadala nejjednoduší forma 3D labyrintu bez nějaké inteligence kolem, je tu vhodné místo. Ale neočekávej zábavu. Očekávej studii o tom, jaké bylo vytváření her v době, kdy byla inspirace buď Ultima nebo nic.