Agent USA

Rok 1985, monitor oranžově svítí, a já závodím s vlakem přes pixelovou mapu Spojených států. Agent USA není střílečka ani klasická adventura — je to vzdělávací hra pro děti, ale taková, která vás nenudila ani tehdy, ani překvapivě dnes.

Ústřední hrozba se jmenuje Fuzzbomb — podivný mimozemský tvor, který vypadá jako televize porostlá chmýřím. Cestuje po amerických městech a proměňuje jejich obyvatele v takzvané Fuzzies, tedy lidičky, kteří jsou k ničemu. Váš úkol je prostý: nasbírat dost krystalů, dohnat Fuzzbomba a zlikvidovat ho dřív, než celá země zdegeneruje do změti chlupatých přihlížečů. Děj je záměrně absurdní, a to mu sluší.

Herní smyčka stojí na pohybu po železniční síti USA. Přesunujete se z města do města, v každém nakoupíte nebo vyměníte krystaly, komunikujete s místními a snažíte se vystopovat, kde se Fuzzbomb právě zdržuje. Mapa je skutečná — reálná americká města, reálné trasy. Hra nenápadně učí zeměpis, ale nikdy to přímo nepřizná. Ovládání je jednoduché, tempo záleží na hráči. Fuzzbomb se pohybuje sám od sebe a čas pracuje proti vám, takže určité napětí je přítomné pořád.

Tom Snyder Productions dělal hry s pedagogickým záměrem, ale Agent USA patřil k těm, které to nedávaly příliš znát. Atmosféra je příjemně bizarní, grafika odpovídá roku vydání — tj. čekejte barevné dlaždice a jednoduché sprity — a hudba je, diplomaticky řečeno, minimalistická. Co ale hře funguje dodnes, je ten základní pocit urgence. Fuzzbomb na vás nečeká a vy víte, že každý zbytečný přesun je ztracený čas. Na osmibitové poměry slušně navržená smyčka.

Dnes si ji zahraje nejlíp ten, kdo má rád retro kuriozity nebo chce ukázat staršímu dítěti, jak vlastně vypadaly „vzdělávací hry" v době, kdy ještě nikdo nepoužíval ten termín jako marketingovou nálepku. V prohlížeči přes emulátor ji rozchodíte bez problémů, a protože jde o hru z roku 1985, nároky na konfiguraci jsou doslova nulové. Asi půl hodiny bavit bude — víc od ní čekat není fér.