Cyberlaw

Rok 1997, pozdní odpoledne, a já procházím žánrem, který tehdy pomalu umíral. Beat 'em up na DOS? V době, kdy konzolové trhy zaplňovaly Cadillacs and Dinosaurs a Final Fight, přišla španělská Bal@nce s Cyberlaw — a já si tu hru pamatuju dodnes. To samo o sobě něco říká.

Cyberlaw je side-scrolling beat 'em up zasazený do kyberpunkového prostředí, žánrová odpověď na Streets of Rage a Golden Axe, tentokrát s neonovým nátěrem budoucnosti. Bojíš se na ulicích dystopického města, mlátíš kde co a posouvíš se doprava. Jednoduchá premisa, která fungovala v arkádách celá léta a na konzolích vydržela ještě déle — na DOSu ale nikdy neměla pevnou půdu pod nohama.

Hratelnost je přesně to, co od žánru čekáš: pěsti, kopy, sebrané zbraně, přívaly nepřátel a občasný boss. Ovládání sedí, animace jsou únosné na poměry středně velkého španělského studia v polovině devadesátek. Problém je jinde — hra postrádá tu specifickou energii, která dělala Streets of Rage návykovými. Nepřátelé se opakují rychle, prostředí se mění pomalu a chybí ten rytmus, ten pocit, že každá rána něco váží. Hratelné, ale bez iskry.

Co Cyberlaw přinesl, byl důkaz, že beat 'em up žil na PC i mimo konzolový ekosystém — byť spíš přežíval než prospíval. Na DOSu jsi žánr moc neviděl, a Bal@nce se o něj pokusila s omezeným rozpočtem a zjevnou láskou k věci. To se počítá. Dnes hra zestárla tak, jak stárnou průměrné žánrovky: věrně, bez příkras, s viditelným šuměm pixelů.

Dnes Cyberlaw sedne hlavně těm, kdo chtějí dohrát katalog DOSové akce do posledního koutu. Nejde o povinnou klasiku, ale o zajímavý artefakt — kyberpunková beat 'em up kuriozita ze španělského studia, které existovalo dřív, než se o něm dalo cokoli googlit. Spustit ji v prohlížeči přes DOSBox trvá minutu a za tu minutu stojí aspoň první level. Pak se rozhodneš sám.