Turoid

Někdy narazíte na hru, u které si říkáte: kdo vlastně tohle hrál? A pak si uvědomíte, že jste to byli vy — opakovaně, víckrát než by bylo rozumné přiznat.

Turoid je sharewarová akční hra z roku 1993, dílo jednoho autora, Jasona Truonga. Na MS-DOS tehdy vycházely tisíce podobných projektů — jeden člověk, pár týdnů kódu, výsledek nahraný na BBS a rozeslaný po světě na disketách. Žánrově jde o střílečku nebo akci pohledem shora, kde přežití závisí na reflexech a orientaci v herním prostoru. Nic víc slíbit nemohu, aniž bych si něco vymýšlel.

A právě v tom je jádro věci. Turoid není hra, o které byste četli v Excaliburu nebo slyšeli v rádiu. Je to ten druh titulu, ke kterému se člověk vrací ne proto, že je objektivně skvělý, ale proto, že v něm něco sedí — tempo, zpětná vazba, nebo jen prostá jednoduchost, která v roce 1993 znamenala, že hra fungovala bez řidiče a bez CD-ROM mechaniky. Ovládání bylo přímočaré, grafika odpovídala době a EGA paletě, zvuk šel přes PC speaker nebo Sound Blaster bez přehánění.

Co Turoid přinesl, byl ten specifický pocit sharewarové éry: hra, která se neptá, jestli máte čas. Spustíte, hrajete, umřete, zkusíte znovu. Žádný tutorial, žádné uložené pozice s autosavem každých třicet sekund. Buď pochopíte, co po vás hra chce, nebo nepochopíte. V tom byl tehdy určitý respekt — k hráčově inteligenci i k jeho trpělivosti. Dnes to může působit frustrujícně, ale přesně tak jsme to tehdy chtěli.

Dnes Turoid sedne těm, kdo si chtějí připomenout, jak vypadal shareware v praxi — ne jako nostalgie přes růžové brýle, ale jako skutečný artefakt doby, kdy jeden člověk mohl vydat hru světu bez vydavatele, bez Steamu a bez Early Accessu. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete bez problémů. Čekejte kratší herní session, jednoduchou premisu a žádné omluvy za obtížnost.