Černá obrazovka, bílý text a nic jiného — Trailer II očekává, že si sám vymyslíš zbytek. Jde o textovou aventuru na ZX Spectrumu, kde nejsi hrdinou, který se vrací do města. Jsi řidič kamionu, kterému se pokažou brzdy a musíš se rozhodnout, co dělat dál. Ostatně, název je docela prozrazující.

Hra funguje na principu klasické interaktivní fikce — čteš situaci, zadáš příkaz, vidíš výsledek. Nejde o grafikou bohatou zábavu, ale čistý mentální cvičení. Mechanika je jednoduchá: popis scény, tvoje akce, nový popis. Někdy se věci zdají logické (zabrzdit, zatočit), jindy musíš hádat, co hra chce slyšet. To je právě ono zauzlenost těchto starých textovek — skoro jako komunikace s výstředným filozofem, který zná odpověď, ale neřekne ti, jak se na ni ptát správně.
Trailer II patří do doby, kdy si vývojáři mysleli, že nejlepší budoucností her je psaní. Jazykově je to angličtina bez zvláštních pretenzí, situace se střídají podle tvých rozhodnutí. Některá rozhodnutí vás zavedou do slepé uličky, jiná do dramatických výstupů. Hra není dlouhá — spíš jde o krátký příběh, který se může vyvinout několika směry. To znamená, že má herní hodnotu při opakovaném hraní, když zkoušíš druhé cesty.

Ze starších textových her se těm nejlepším podařilo vytvořit atmosféru. Trailer II tu atmosféru má podivuhodně účinnou — představuješ si ten rozjezdený kamion, rozhodování za jízdy, tísňová zvuková stopa, kterou slyšíš jen v hlavě. To je síla textovky, když funguje správně. Tady funguje.

Dnes si ji zahraješ spíš ze zájmu o historii počítačové zábavy než pro přitažlivou hratelnost. Emulátory ZX Spectrumu si bez problémů nainstalují všichni, někteří z vás si možná vyzvednutí takové věci užijete. Pro ostatní bude Trailer II zajímavá spíš jako doklad o tom, jak se daly vyprávět příběhy v osmibitech bez jediného pixelu animace — jen s věcností, která měla svou přitažlivost.