Antarctic Adventure

Rok 1984, mám sedm let, a na monitoru se ke mně řítí tučňák. Ne nějaký vznešený herní hrdina s mečem nebo raketometem — tučňák. Klouzající, přešlapující, smrtelně vážný tučňák, který musí doběhnout do základny, než vyprší čas.

Antarctic Adventure je arkáda od Konami, původně navržená pro MSX v roce 1983 a záhy portovaná na další platformy. Koncept je prostý až odzbrojující: řídíte tučňáka závodícího po antarktické trase mezi vědeckými stanicemi. Žádný příběh, žádné cutscény, žádná zápletka. Jen mrazivá plocha, vlající vlajky zemí a vy s časomírou na krku.

Hra se pohybuje z pohledu třetí osoby zezadu, v duchu tehdejších závodních arkád — nejblíž asi Konami vlastnímu Turbo, ale výrazně pomalejšímu a roztomilejšímu. Ovládání je na tři tlačítka: doleva, doprava, skok. Překážky jsou díry v ledu a lachtani, kteří se prohánějí po trase s naprostou lhostejností k vašemu programu. Díra vás zpomalí, lachtan srazí — a čas nezastaví. Čím déle jedete, tím více se tempo stupňuje. Právě tahle plíživá gradace rychlosti je to, co dělá ze zdánlivě hloupé hry slušně návykovou záležitost.

Co na hře v roce 1984 fungovalo, funguje překvapivě i dnes — aspoň v krátkých dávkách. Animace tučňáka je pro svou dobu rozkošně přesná, hudební motiv se zarývá do hlavy způsobem, který byste po čtyřiceti letech nečekali, a celá věc má tu správnou arkádovou přímočarost: buď jsi na čase, nebo nejsi. Co zestárlo hůř, je nulová hloubka. Po deseti minutách víte o hře všechno. Obtížnost roste, trasy se mění jen kosmeticky, a hra nemá žádný háček, který by vás táhl zpátky — kromě vašeho vlastního odmítání uznat porážku od tučňáka.

Dnes Antarctic Adventure v prohlížeči sedne každému, kdo má chuť na pětiminutový výlet do doby, kdy herní design musel být jednoduchý ze zoufalé nutnosti, a přesto z toho občas vzešlo něco zapamatovatelného. Nečekejte výzvu, nečekejte obsah. Čekejte tučňáka, lachtany a vzpomínku na to, jak málo stačilo, aby byl večer u monitoru dobře strávený.