The Dark Convergence

Rok 1993, půlnoc, rodiče spí a já zkouším rozchodit nějakou adventuru staženou z BBS. The Dark Convergence od Jeffa Kintze — jméno vývojáře jsem tehdy neznal a pravděpodobně bych ho nepozval na panáka ani dnes, ale hra mě zaujala už samotným názvem.

Jde o textovou nebo graficky skromnou adventuru z počátku devadesátek, zasazenou do temné, pravděpodobně fantasy nebo hororové atmosféry — název napovídá něco o střetu sil, temných silách přicházejících do jednoho bodu. Přesnou zápletku a jména postav si nedovolím vymýšlet, protože tohle je přesně ten typ sharewarové produkce, která se rozptýlila po světě na disketách a BBS sítích a jejíž dokumentace existuje zhruba ve formátu jednoho README souboru. Kintz byl zjevně sólový vývojář — amatérský, ale motivovaný.

Adventury tohoto typu z roku 1993 stály a padaly s kvalitou puzzlů a nápaditostí světa. Ovládání bývalo buď čistě textové, nebo jednoduché point-and-click v EGA grafice. Bez manuálu a dobové komunity kolem hry jste byli odkázáni na vlastní trpělivost a ochotu číst každý řádek textu pozorně. To dnes zní jako muka, tehdy to byl standard.

Co si pamatuji na tento typ sharewarových adventur z té doby je přesně to ambivalentní pocit: někdy člověk narazil na skrytý klenot, který předčil komerční produkci svou atmosférou, jindy na projekt, který zastavil při první logické překážce, protože autor zapomněl otestovat, jestli je hra vůbec dohratelná. The Dark Convergence patří do kategorie her, které neprošly mainstreamovým rádarem — Sierra a LucasArts tehdy táhly žánr jinam — ale právě proto má smysl ji dnes zkusit. Je to přímý pohled do toho, jak adventury dělali lidé jen tak, pro radost nebo posedlost.

Dnes si ji zahrají hlavně sběratelé herní historie a fanoušci sharewarové scény. Pokud vás láká archeologie devadesátkových DOSových adventur a nevadí vám, že hra může být drsná na hrany i logiku, stojí za to ji spustit v DOSBoxu v prohlížeči a dát jí dvacet minut. Horší varianty trávení večera jsem zažil dost.