Taco Bell? Seriózně? Ano, v roce 2000 se rozhodli, že fastfoodový řetězec potřebuje adventuru na MS-DOS. Tasty Temple Challenge je takový podivný kousek propagačního softwaru, kdy nějaký vývojář dostal za úkol nabalit značku do point-and-click hry a vytáhnout to tak, aby to aspoň trochu fungovalo.

Vstupuješ do příběhu, kde se všechno točí okolo chrámu a Taco Bellu — upřímně řečeno, děj je méně důležitý než barva fazolí na obálce. Důležité je, že tady máš klasický pohled na scénu, lupu pro sbírání předmětů a dialogy s různými postavami, které tě posílají kupředu. Návrhář asi uvažoval takhle: point-and-click hra = zábava, takže když ji spojím s burritem, budou si ji hrát všichni, co mají hlad a počítač.
Ovládání je standardní pro tuhle éru — klikáš, prozkoumáváš, kombinuješ věci v inventáři. Grafika je taková průměrná DOSovka, která se snaží být veselá, ale spíš vypadá, jako by ji kreslila firma na zakázku přes víkend. Animace postav jsou tuhé, barvy nudné, prostředí bez jakéhokoli lesku. Hádanky nejsou složité — zkus všechno se vším a nakonec to bude fungovat. Tempo hraní je pomalé, protože všechno se musí načítat ze staršího hardwaru.

Taková hra vzniká proto, aby si ji někdo zahrál jednou, zjistil, že existuje, a zapomněl na ni. Nemá žádný umělecký záměr, není to experimentální dílo, není to ani dobré. Je to prostá inzerce, která si hraje na hru. V devadesátkách bylo podobných věcí víc — tehdy si firmy myslely, že interaktivní obsah je tím správným trendem. Tasty Temple Challenge je důkazem toho, že si myslely špatně.

Dnes se na ni dá koukat jen jako na kuriozitu, což je snad to nejlepší, co se o ní dá říct. Není to nejhorší DOS adventura, kterou jsi hrál, ale je to rozhodně ta nejméně smysluplná. Jestli chceš vyzkoušet, jak vypadala doba, kdy se korporace náhodně pokoušely o gamifikaci své značky, tak jo. Jinak si vezmi spíš cokoli jiného z té éry, bude to lepší investice času.