HappyLand Adventures

Skočit, sbírat, zemřít a znovu — klasická receptura, kterou HappyLand Adventures v roce 2000 nijak nezvratuje. V tomto případě to není kritika, jen konstatování. Jsi nějaké zvířátko v barevném, přátelsky vyhlížejícím světě a tvůj úkol je jednoduchý: dosáhni cíle, sběr hvězd nebo diamantů není povinný, ale má to smysl.

Grafika tady funguje jako vizitka — syté barvy, jednoduché animace, prostředí připomínající počítačový papír. Nefunguje to sice na úrovni Rayman anebo Jazz Jackrabbit, ale má to vlastní styl. Hudba v pozadí zvesela tipotá bez velkých nároků na pozornost. Pár levelů stojí za rozumné puzzle, kde musíš někam skokem dotlačit kvádr nebo včas zmáčknout tlačítko. Pak přijde úroveň čistě o preciznosti — tam už jen sbíráš a skáčeš.

Ovládání je přímočaré: šipky hýbou, mezerník skáče. Reaktivita není špatná, jen občas cítíš, že fyzika skoku není dokonalá — někdy se zdá, že máš o decimetr více vzdušné pohyblivosti, než jsi čekal. Nebije to do zubů, ale při náročnějších jumpsech to cítíš. Hra nabídne padesát nebo více levelů, co se opakují právě těch pár mechanik: skok, sběr, tlačítko, časový limit.

HappyLand Adventures v roce 2000 byla přesně tím, co očekávalas — plošinovka pro mladší hráče nebo relaxaci večer. Nebyla to hvězda mezi DOS plošinovkami, ale měla svou vychytalou charmu a neodmítnutelnou jednoduchost. Dnes na ni pohlížíme jako na archivárii od zaměstnání — něco, co bylo součástí některých shareware sbírek a znicích na diskách, ale nikdy se nedostalo do povědomí těch, co hráli skrz skrz Lemmings a Commander Keen.

Pokud si chceš vzpomenout, jak vypadala průměrná nezávislá plošinovka na sklonku devadesátek, jméno ti řekne víc než recenze. Je to bezchybná průměrnost bez velkých chyb a bez velkých závojů. Zahrát si ji v prohlížeči dnes stojí za tu chvíli, co trvá, ale ne víc.