Star Wars Chess

Bylo to v době, kdy jsem měl na poličce vedle monitoru složené papírové figurky z cornflakes a na disketě uloženou kopii Dosu. Někdo v roce 1993 přišel s nápadem: vezmeme šachy, cpíme do nich Star Wars a přimějeme Dartha Vadera, aby s animovanou pompou srazil C-3PO k zemi. A víte co? Fungovalo to.

Star Wars Chess je přesně to, čím název slibuje — šachová hra zasazená do světa Hvězdných válek. Světlá strana hraje proti temné, každá figura odpovídá svému šachovému protějšku a než vás to přestane bavit hádat přiřazení, hra vám ho ukáže sama. Žánr „plošinovky" v databázi je přinejmenším originální klasifikace — je to šachy. Klasické šachy, nic víc, nic míň.

Jádro je čistá šachová logika bez výraznějších zádrhelů. Pohybujete figurami po standardní šachovnici, počítač myslí v několika obtížnostech a nic z toho nevybočuje z tisíciletého pravidlového rámce. Srdcem celého zážitku jsou ale animované souboje: pokaždé, když jedna figura sebere druhou, odpálí se krátká 3D animace. Prvních deset je skvělých. Po padesáté si začnete říkat, jestli nejde vypnout. Jde, a to je správné rozhodnutí vývojářů.

Software Toolworks věděl, co prodává — licenci. Šachový engine není žádný Deep Blue, na vyšší obtížnosti ale nováčkovi zatopit dokáže. Co hru drží v paměti je právě ta audiovizuální vrstva: digitalizované zvuky, hudba ze soundtracku, figurky vymodelované tak, aby byly rozpoznatelné i na tehdejším hardwaru. Na 486 s VGA kartou to vypadalo slušně. Dnes to vypadá jako raná 3D polygonová krize, ale s nostalgickým nátěrem.

Zestárlo to způsobem, jaký byste čekali. Animace jsou dnes spíš roztomilý artefakt než spektákl a AI soupeře byste moderními šachovými programy zdrtili za odpoledne. Ale pro Star Wars fanouška nebo šachového příležitostného hráče, který chce k partii trochu atmosféry ze světa galaxie daleko daleko, je to pořád funkční balíček. V prohlížeči přes DOSBox emulátory to rozchodíte bez větší námahy a partii dohrajete za hodinu. Na víc si ta hra nikdy nehrála.