Mario and Luigi

Tuhle hru nenajdete v Nintendovu katalogu. Mario and Luigi z roku 2001 pro MS-DOS je volná fanouškovská záležitost — jednoduchá plošinovka, která se drze ohání jménem dvou instalatérů, ale s původní sérií má společné tak akorát barvy klobouku.

Dostanete side-scrollingovou plošinovku v klasickém duchu: skáčete, vyhýbáte se nepřátelům, snažíte se dostat z bodu A do bodu B. Žádná hluboká zápletka, žádný Bowser s motivacemi. Prostě hopsání po obrazovce na monitoru, který tehdy možná ještě stihal blikat.

Ovládání je přímočaré, jak byste od DOS plošinovky čekali. Klávesnice, pár kláves, nic co by zatěžovalo. Problém je jinde — pocit ze skákání je vlažný. Skok nemá tu správnou váhu ani přesnost, na které záleží v každé plošinovce mnohem víc než na grafice. Když vám postava klouže po platformách jako po namydlené vaně, přestanete to za chvíli přičítat obtížnosti a začnete to přičítat enginu. Právem.

Grafika sedí někde mezi raným VGA a tím, co tenkrát dělaly šikovné demo skupiny ve volném čase. Postavy jsou poznatelné, pozadí ujdou. Sound Blaster tady moc nepředvede — zvukový doprovod je skromný způsobem, který se spíš tiše omlouvá než chlubí. To vše by šlo prominout, kdyby hra měla náboj. Bohužel nemá. Je to projekt, který někdo dokončil, dal na web a svět ho tiše přijal bez fanfár.

Mario and Luigi se dnes hodí jako časový dokument — ukázka toho, co se koncem devadesátek a začátkem nultých let válelo po herních portálech a cover CD časopisů jako Excalibur nebo Score. Fanouškovské hry s vypůjčenými jmény, variabilní kvalitou a nulovým rozpočtem. Část z nich byla překvapivě dobrá. Tato do té části nespadá, ale ani není nesnesitelná. Je prostě průměrná způsobem, který nikomu neublíží a nikoho moc nezaujme.

Dnes ji spustíte v prohlížeči za tři minuty a za pět minut budete vědět všechno, co je o ní vědět. Pokud hledáte autentický zásah nostalgie po fanouškovských DOS titulech přelomu tisíciletí, je to přesně tenhle druh artefaktu. Pokud hledáte dobrou plošinovku se jménem Mario v názvu, Nintendo vám jich nabídlo desítky lepších — a ty na DOSu ani nebyly.